Když člověk s něčím pracuje, měl by mít povědomí alespoň o tom základním, co se k tomu vztahuje. Měl by vědět, jak se třeba nazývají aspoň ty nejběžnější součásti jím používaného pracovního nebo jiného nástroje. A co se týká výpočetní techniky, ani u té by tomu nemělo být jinak.
Je pochopitelné, že jde u výpočetní techniky o něco tak sofistikovaného, nového a rychle se rozvíjejícího, že sotva najdeme zástupy lidí, kteří by tu znali a chápali všechno, co se jenom v této branži kdy objeví. Ovšem každý z těch, kdo počítače využívají, by měl vědět aspoň to, co je to dejme tomu hardware a software.
Protože to jsou natolik základní a všudypřítomné pojmy, že neznat je není normální. Zejména když je využívá každý, kdo kdy usedne k počítači a zapne ho.
A co že je to tedy ten software? Co to je, kde to najdeme a jak to vypadá?
Máme-li si ho představit, pak si musíme rovnou říci, že software jako takový neuvidíme nikde. Protože se jedná o nejrůznější programy, které jsou neviditelné a nevyužitelné až do doby, než se nahrají do vhodného zařízení a v tomto se spustí.
Takový software se nám tedy ukazuje pouze svými projevy, svým fungováním. Některý nám v počítačích nebo dalších zařízeních umožňuje zapnutí přístroje, některý nám umožňuje pracovat třeba s textem nebo obrázky, díky určitému softwaru můžeme dejme tomu dosáhnout připojení k internetu. Další software je tu od toho, abychom s jeho využitím mohli dejme tomu hrát hry, tisknout, vést videokonference, psát do chatu, jsou tu různé tabulky a grafy a kdo ví, co všechno ještě.
Co funkce výpočetní techniky, to nějaký software. Tedy některý z nepřeberného množství programů, který se buď spouští sám nebo je volitelně spouštěn uživatelem, který ho chce použít.
Software lze tedy považovat třeba za jistou duši, jež vdechne jinak mrtvému hardwaru život. O což tu pochopitelně nezbytně jde.
