O tom, že už dnes najdeme výpočetní techniku leckde, víme velice dobře všichni. To není žádným tajemstvím, protože už si tuto nejenom můžeme pořizovat kdekoliv a klidně i za velice příznivou cenu, ale ani ji nemusíme preventivně tutlat před závistivými sousedy, jako je tomu třeba u Škopků ve známé scénce ze Slunce, sena, erotiky.
Výpočetní techniku najdeme leckde, a to proto, že je tato lidem prospěšná. To dá rozum, že kdyby počítače a jejich příslušenství nic nedělaly, lidé by si to nepořizovali a neutráceli za to.
A za to, že počítače provádějí to, co od nich my lidé očekáváme, vděčíme především softwaru. Protože je to právě software, jenž činí počítače a k nim připojená zařízení schopnými něco dělat. Nebýt toho, stal by se každý přístroj tohoto druhu nefunkčním a tudíž nevyužitelným.
A co že to tedy ten software je? Pod tímto termínem se ukrývají veškeré programy, které se s výpočetní technikou nějak pojí, je to to, co je na výpočetní technice nehmotné, nelze si na to sáhnout a potěžkat to. Takové programy se v některých případech instalují do počítačů hned zkraje, a to proto, že jsou naprostou nezbytností, aby se tato technika spustila a byla připravena plnit nějaké funkce, a pak jsou tu ty ostatní, jež v počítačích sice být mohou, ale nemusí, které se sem instalují proto, aby plnily určité konkrétní činnosti, jež uživatel vyžaduje.
Je tedy nasnadě, že je software přímo nezbytný. Protože bez něj by byly počítače jenom hromádkou součástek pospojovaných v krabici. Ovšem ani software sám o sobě není vlastně k ničemu, a to proto, že bez hardwaru bychom tento neměli na čem spouštět. A nehmotný program, byť i sebelepší, by nám pak žádnou službu neprokázal.
A proto my lidé potřebujeme jak software, tak i hardware. A to vždy takový, jaký odpovídá našim potřebám, tomu, co od své výpočetní techniky očekáváme.
