V našich řadách už dnes nenajdeme mnoho lidí, kteří by v životě neviděli žádný počítač. Výpočetní technika se v uplynulých pár desetiletích natolik rozšířila mezi našinci, že už ji bereme jako samozřejmost, a to nejen někde na vědeckých pracovištích nebo u nějakých excentriků, ale klidně i v našich vlastních domácnostech.
Počítače se u nás rozmohly natolik, že schopnost pracovat na nich přestala být výsadou a stala se samozřejmostí a nezbytností. A tak je mnozí z nás používají. Někteří z nás využívají spousty funkcí, jež jim výpočetní technika nabízí, někteří jsou pouhými uživateli, kteří si tuto techniku osvojili jen omezeně. A jsou mezi námi dokonce i tací, kteří sice něco takového používají, ale nerozumí tomu natolik, že se dokonce neorientují ani v základním názvosloví, v termínech, jež by měl každý uživatel výpočetní techniky bezpodmínečně znát.
Možná vás to i udiví, ale jsou mezi námi skutečně i tací lidé, kteří si nedokážou nic představit ani pod pojmem software. Kdybyste se jich zeptali, oč jde, zřejmě by vám to nevysvětlili, a určitě se najdou i tací, kdo budou tvrdit, že sice s počítačem pracují, ale software nepoužívají.
Což je pochopitelně nesmysl. Protože kdyby někdo používal výpočetní techniku bez softwaru, co by vlastně dělal? Možná by mohl používat monitor jako zrcadlo, možná by mohl používat jednotlivé součásti počítače jako dejme tomu kladivo, těžítko a podobně, ale to by pochopitelně nemělo s prací na počítači nic společného.
A aby takto neznalí lidé z našich řad vymizeli, připomeňme jim zde, co že to onen software je.
Jedná se vlastně o jakýkoliv program, který se dá nainstalovat do počítače a který se na hardwaru spustí a vykonává činnosti, k níž byl stvořen.
Máme tu tak software, který nám umožňuje na počítači psát, upravovat obrázky, komunikovat přes internet, otvírat různé soubory a zpracovávat je, jsou tu programy, jež běží v připojených zařízeních… A bez nich to nejde. Bez nich by byl počítač jen nefunkční přístroj bez významu.
