Kdykoliv je řeč o výpočetní technice, je to vlastně zároveň i řeč o softwaru a hardwaru. Kdyby nepřišla na přetřes tato dvě témata, nikdo by vlastně o počítačích a jejich příslušenství ani nepípnul, nebylo by o čem se bavit. Protože hardware a software jsou to, co dělá tuto techniku tím, čím je. Kdyby chybělo jedno z tohoto, nebylo by nám to druhé zhola k ničemu, a kdybychom neměli ani jedno z toho, neměli bychom žádnou výpočetní techniku.
Hardware je totiž všechno hmatatelné, co tu nalezneme, a software jsou programy, jež v tomto mohou běžet, tedy fungovat.
Pokud se po tom právě vyřčeném domníváte, že je právě zmíněný software něčím méně důležitým, protože takové programy jsou samy o sobě jenom někam nahrané a zcela neviditelné, musím vás vyvést z omylu. Software je tu naprosto nepostradatelný a nebýt ho, nemohli bychom s nespustitelnými počítači a dalšími zařízeními dělat vůbec nic.
Některý software je do počítače nainstalovaný už u jeho dodavatele, a to přinejmenším ten, jenž slouží k tomu, aby počítač samotný ‚oživnul‘, jiné programy si sem následně může stahovat a instalovat každý z uživatelů podle toho, co tento chce z nabídky softwaru, jež je skutečně přepestrá, využívat. Některé z programů nám dávají možnost pracovat s nejrůznějšími soubory, některé nám umožňují práci na internetu, díky některým třeba tiskneme, prohlížíme si videa, ukládáme, sdílíme… Prostě co typ softwaru, co program, to jiná možnost, jež se tu člověku nabízí. A co uživatel, to alespoň trochu jiný software, jenž je dotyčným jedincem využíván.
A co by si počal člověk, jemuž software schází nebo z nějakého důvodu neběží tak, jak by měl? Tomu zůstanou už jen hardware a oči pro pláč. Protože bez softwaru je veškerá hmatatelná technika, jež k výpočetní technice patří, zhola k ničemu. Bez softwaru neumí ani ten nejmodernější počítač vůbec nic.
