Kamkoliv se dnes člověk vrtne, všude narazí na něco, co nějak souvisí s financemi. Ty jsou už v dnešním světě pomalu všudypřítomné a nikdo se před nimi nikam neschová. Jakmile je někomu něčeho zapotřebí, obvykle to získá jedině za předpokladu, že to dokáže financovat, protože zadarmo ani kuře nehrabe, zatímco nahrabat si chtějí všichni.
A i když se někde přímo neobchoduje, neznamená to vůbec, že tam nejsou nějaké ty finance přítomné, alespoň v nějaké zprostředkované podobě. Protože to, co nás obklopuje, vzniklo většinou jenom díky tomu, že do toho někdo vložil peníze, údržba toho, co vidíme vůkol, také něco stojí, pomocí financí lze vyjádřit hodnotu snad všeho, včetně toho, co má takzvaně nevyčíslitelnou hodnotu.
Finance zkrátka hýbou dnešním světem, a když se jich nedostává, nejsme nejednou ochotni hnout ani prstem. Což ale není míněno nikterak hanlivě. Protože to, že chceme za cokoliv zaplatit, znamená jenom to, že chceme zprostředkovaně dostat nějakou protislužbu za to, co pro ostatní děláme. A to je přece fér. Kdo by se jen tak obětoval a pracoval na jiné, aby pak sám strádal, že?
A proto jsou finance každopádně dobrá věc. A to navzdory tomu, že tyto mají stejně jako všechno na světě nejen své přednosti, ale také nedostatky.
Že se vám nezdá, že by byly finance zdrojem něčeho nepříjemného? Pak si připomeňme třeba to, že je nejeden z našinců ochoten se dopustit kdejaké nepravosti a třeba i hodně závažného trestného činu, jenom aby si k finančním prostředkům přišel. Nebo si uvědomme, jak je poškozován ten, kdo si své peníze odkládá na později, dejme tomu inflací nebo jinými zásahy do měny. A to jsou jen dva z mnoha případů, kdy jsou peníze spíše k zlosti než k nabytí pocitu uspokojení.
Ale ať tak či onak, jsou finance nenahraditelné. A proto je musíme brát takové, jaké jsou. A budete se mnou jistě souhlasit, že je bereme rádi.
