O pojmu software už jste určitě museli někdy slyšet. Protože k tomu, abyste mohli číst tyto řádky, potřebujete nějakou tu elektroniku, počítač, tablet nebo dejme tomu chytrý telefon, a aby tato zařízení vůbec umožnila své využití, musí nějaký ten software nezbytně obsahovat. Bez něj by to byly jenom kusy materiálů, nemající žádné praktické uplatnění.
Výpočetní technika a její příslušenství se prostě bez softwaru neobejdou, mají-li být lidem něco platné. Protože software je svým způsobem tím, čemu se u lidí říkávalo a někdy dodnes říká duše. Dokud uvnitř je, funguje to, když není, je tu konec, smrt. A liší-li se taková lidská duše a software v něčem, pak nejspíše leda v tom, že si do funkčního počítače kdykoliv můžeme takový software nahrát a začít ho využívat, zatímco jakmile člověka jeho duše opustí, zpátky už ji nedostaneme, člověka už na rozdíl od počítače znovu neoživíme.
Software, to jsou nejrůznější programy, plnící ve výpočetní technice nějakou funkci. Někdy jsou v takovém počítači takové programy nahrány automaticky, a to ty, jež zajišťují samotné fungování této techniky, a někdy se jedná pro změnu o programy, které se sem dají nainstalovat volitelně, to podle toho, zda uživatel počítače jejich specifické služby, jež nejsou pro chod počítače nezbytné, využívat chce nebo ne.
Software coby programy se tak do výpočetní techniky nainstaluje a s jeho pomocí lze pak na takových zařízeních provozovat to, co je třeba a co je softwarem umožněno. Jen tak namátkou – některý software tu umožňuje psaní, jiný práci s obrazovými soubory, některý nám umožňuje komunikovat s internetem, jiný poslouchat hudbu… Každý program prostě umí něco. A kdo ho má správně nainstalovaný ve vhodném hardwaru, může užívat jeho služeb.
Tedy samozřejmě jenom do chvíle, než se takový program poškodí či smaže nebo než selže hardware. Protože software bez hardwaru, to je jako duch bez těla. A co s takovým duchem samotným, že?
