Blog

Není jediný důvod, proč by se našinec nemohl vydat na dráhu soukromého podnikatele. Není to ani trochu neobvyklé rozhodnutí, a pokud si někdo přeje vést svůj vlastní byznys, budiž mu přáno. Když se tomuto mohli po devětaosmdesátém roce začít okamžitě věnovat i bývalí více než zarytí vysoce postavení soudruzi, kteří proti takovému ‚vykořisťování člověka člověkem‘ dříve brojili a bojovali, proč by to nemohl zkusit i někdo jiný, že?

Ovšem, než se někdo na dráhu soukromého podnikatele vydá, musí důkladně zvážit vše, co se tohoto bude týkat. Nebo by to tedy samozřejmě také nijak důkladně zvažovat nemusel, ale pak by značně riskoval nevyhnutelný krach. Protože by se na něj mohla navalit značná spousta se zamýšleným podnikáním bezprostředně nesouvisejících, ale přesto nezbytných povinností, jež by mohly být nad jeho síly nebo jež by mohly znamenat trable, pokud by je opomenul.
A tak se člověk musí nejen rozhodnout, čemu se míní věnovat, ale také musí vědět, čeho chce dosáhnout, jakými metodami toho dosáhnout hodlá a jak zvládne vše, co se k tomuto váže.
A když si to takový člověk ujasní? Pak nejednou musí ještě vyřešit otázku financování začátků. Protože založení si firmy určitě něco stojí, a ne každý má takové finanční prostředky, aby to ufinancoval ze svého. A sehnat půjčku na rozjezd svého byznysu bývá často rovněž oříšek, zejména nemá-li dotyčný zájemce o půjčení si co nabídnout coby záruku, že bude mít z čeho vracet.
Také je žádoucí vědět už v předstihu, jaké se na takové podnikání vztahují předpisy a zákony, co je třeba na kterém úřadě zajistit, co se kde, jak odvádí. A o tom, že by určitě neškodilo mít již předem zajištěné alespoň minimum zákazníků, se snad ani zmiňovat netřeba.

A když se člověk začne o toto starat, nejednou zjistí, že je to nad jeho síly. A vzdá to. Což je sice na jednu stranu škoda, ovšem na stranu druhou…
Když na to někdo nemá, je lepší skončit dřív, než dotyčný podnikat začal. Každopádně je to výhodnější než se s tím mořit tak dlouho, až firma stejně zkrachuje a zůstanou po ní třeba i jenom naprosto nezvladatelné dluhy, z nichž není, jak se dostat.

Není jediný důvod, proč by se našinec nemohl vydat na dráhu soukromého podnikatele. Není to ani trochu neobvyklé rozhodnutí, a pokud si někdo přeje vést svůj vlastní byznys, budiž mu přáno. Když se tomuto mohli po devětaosmdesátém roce začít okamžitě věnovat i bývalí více než zarytí vysoce postavení soudruzi, kteří proti takovému ‚vykořisťování člověka člověkem‘ dříve brojili a bojovali, proč by to nemohl zkusit i někdo jiný, že?

Ovšem, než se někdo na dráhu soukromého podnikatele vydá, musí důkladně zvážit vše, co se tohoto bude týkat. Nebo by to tedy samozřejmě také nijak důkladně zvažovat nemusel, ale pak by značně riskoval nevyhnutelný krach. Protože by se na něj mohla navalit značná spousta se zamýšleným podnikáním bezprostředně nesouvisejících, ale přesto nezbytných povinností, jež by mohly být nad jeho síly nebo jež by mohly znamenat trable, pokud by je opomenul.
A tak se člověk musí nejen rozhodnout, čemu se míní věnovat, ale také musí vědět, čeho chce dosáhnout, jakými metodami toho dosáhnout hodlá a jak zvládne vše, co se k tomuto váže.
A když si to takový člověk ujasní? Pak nejednou musí ještě vyřešit otázku financování začátků. Protože založení si firmy určitě něco stojí, a ne každý má takové finanční prostředky, aby to ufinancoval ze svého. A sehnat půjčku na rozjezd svého byznysu bývá často rovněž oříšek, zejména nemá-li dotyčný zájemce o půjčení si co nabídnout coby záruku, že bude mít z čeho vracet.
Také je žádoucí vědět už v předstihu, jaké se na takové podnikání vztahují předpisy a zákony, co je třeba na kterém úřadě zajistit, co se kde, jak odvádí. A o tom, že by určitě neškodilo mít již předem zajištěné alespoň minimum zákazníků, se snad ani zmiňovat netřeba.

A když se člověk začne o toto starat, nejednou zjistí, že je to nad jeho síly. A vzdá to. Což je sice na jednu stranu škoda, ovšem na stranu druhou…
Když na to někdo nemá, je lepší skončit dřív, než dotyčný podnikat začal. Každopádně je to výhodnější než se s tím mořit tak dlouho, až firma stejně zkrachuje a zůstanou po ní třeba i jenom naprosto nezvladatelné dluhy, z nichž není, jak se dostat.

Někdo by si možná mohl říci, že žádný virtuální svět vlastně ani nepotřebujeme. Máme přece ten náš reálný, ve kterém žijeme, a v něčem imaginárním se ani nedá fyzicky existovat, tak proč by měl hledat někdo alternativu?

Ale není tomu tak. Jakkoliv onen online svět k životu jako takovému vhodný není, určitě se bez něj mnozí z nás už ani nedokážou obejít. Nebo tedy přesněji by se bez něj obejít dalo, ale četným našincům by to notně zkomplikovalo každodenní život s tím, co ho provází, a podepsalo by se to negativně i na lecčem z toho, co už dnes považujeme za naprostou samozřejmost.

Bez online nabídek bychom se prostě vývojově vrátili o notný kus cesty zpět. Leckdo z nás starších by se tak vrátil do svého mládí, a ti mladší pak do dob, jež ani nezažili.

Jenom tak namátkou:

1. Ztratili bychom možnost posílat si e-maily, a tyto by musely být nahrazeny dávnými pomalými, nepohodlnými a dražšími alternativami. Tedy obyčejnými či doporučenými dopisy, faxy a v nejrychlejším a nejdražším případě telegramy. A to by byla otrava, že?
2. Kdybychom se chtěli dozvědět, kdy nám kam co jede, nevyhledali bychom si spoj pohodlně a ve chvilce odkudkoliv, kde je online připojení, ale museli bychom pracně pročítat knihy s jízdními řády, zakoupené za hříšné peníze, cestovat na nádraží a tam pročítat vyvěšené vytištěné řády a zjišťovat, co znamená ta která zkratka u nich, nebo stát v dlouhých frontách u informačních kanceláří.
3. Kdybychom chtěli vědět, co se kde děje, museli bychom platit za denní tisk nebo si den zorganizovat tak, abychom mohli v čase, kdy se vysílá zpravodajství, sedět u televize či rádia.
4. Bez online připojení bychom nemohli ani nakupovat přes internet a museli za čímkoliv chodit či dokonce dojíždět do nejednou i hodně vzdálených obchodů, a porovnávání cenových nabídek by znamenalo putovat celou věčnost od obchodu k obchodu a pročítat cenovky.

A takových komplikací by se ještě našlo!

Ale naštěstí býváme online. A díky bohu či kdo ví komu vlastně za to.

Někdo by si možná mohl říci, že žádný virtuální svět vlastně ani nepotřebujeme. Máme přece ten náš reálný, ve kterém žijeme, a v něčem imaginárním se ani nedá fyzicky existovat, tak proč by měl hledat někdo alternativu?

Ale není tomu tak. Jakkoliv onen online svět k životu jako takovému vhodný není, určitě se bez něj mnozí z nás už ani nedokážou obejít. Nebo tedy přesněji by se bez něj obejít dalo, ale četným našincům by to notně zkomplikovalo každodenní život s tím, co ho provází, a podepsalo by se to negativně i na lecčem z toho, co už dnes považujeme za naprostou samozřejmost.

Bez online nabídek bychom se prostě vývojově vrátili o notný kus cesty zpět. Leckdo z nás starších by se tak vrátil do svého mládí, a ti mladší pak do dob, jež ani nezažili.

Jenom tak namátkou:

1. Ztratili bychom možnost posílat si e-maily, a tyto by musely být nahrazeny dávnými pomalými, nepohodlnými a dražšími alternativami. Tedy obyčejnými či doporučenými dopisy, faxy a v nejrychlejším a nejdražším případě telegramy. A to by byla otrava, že?
2. Kdybychom se chtěli dozvědět, kdy nám kam co jede, nevyhledali bychom si spoj pohodlně a ve chvilce odkudkoliv, kde je online připojení, ale museli bychom pracně pročítat knihy s jízdními řády, zakoupené za hříšné peníze, cestovat na nádraží a tam pročítat vyvěšené vytištěné řády a zjišťovat, co znamená ta která zkratka u nich, nebo stát v dlouhých frontách u informačních kanceláří.
3. Kdybychom chtěli vědět, co se kde děje, museli bychom platit za denní tisk nebo si den zorganizovat tak, abychom mohli v čase, kdy se vysílá zpravodajství, sedět u televize či rádia.
4. Bez online připojení bychom nemohli ani nakupovat přes internet a museli za čímkoliv chodit či dokonce dojíždět do nejednou i hodně vzdálených obchodů, a porovnávání cenových nabídek by znamenalo putovat celou věčnost od obchodu k obchodu a pročítat cenovky.

A takových komplikací by se ještě našlo!

Ale naštěstí býváme online. A díky bohu či kdo ví komu vlastně za to.

V dnešním světě se, jak známo daří nejlépe těm, kdo jsou finančně dostatečně zaopatření. Takoví lidé totiž mají pomalu všude dveře dokořán, takovým se vyhoví pomalu ve všech ohledech. A to právě proto, že za to, co vyžadují, mohou zaplatit.
Ti, kdo jsou na tom po ekonomické stránce nevalně nebo dokonce špatně, pak takovou výhodu nemají, ti v dnešním světě uspějí daleko méně pravděpodobně.
A tak je zkrátka skutečností, že jsou finance důležitá věc, že se bez nich nedá obejít. A kdyby tyto náhle zmizely, přestal by svět v té podobě, v jaké ho známe, existovat.

Ovšem s financemi to není zase až tak jednoduché, jak by si ti, kdo se omezují pouze na povědomí o existenci peněz, mohli nejednou myslet. Protože aby to fungovalo, nestačí jenom na nějakém území vytisknout či vyrazit peníze a dát je do oběhu. Tady je třeba dnes a denně zařizovat i mnohé záležitosti, jež s nimi souvisejí.
V první řadě musí být takové finance emitovány institucí, jíž lze důvěřovat. Což bývá obvykle nějaká centrální banka.
Dále je třeba zajistit, aby byla zákony daná jistota, že peníze představují to, co představují. Tedy že vyjadřují určitou hodnotu, jež nebude nikde a nikým zpochybněna.

Dále je třeba tu uvolňovat a tu přitvrzovat fiskální politiku, je třeba stanovovat úrokové sazby, tisknout další peníze či ty stávající stahovat z oběhu, bojovat proti nežádoucím spekulacím a falšování měny, reagovat na saldo v zahraničním obchodě, vydávat dluhopisy, nastavovat daně a podobně, a to s cílem zajistit měně určitou hodnotu a stabilitu. Je třeba zajišťovat oběh měny, ideální inflaci, případně devalvovat, je třeba vytvářet státní rezervy, jež zaručí nežádoucí výkyvy na trhu…
Prostě je svět financí hodně komplikovaná věc. Je třeba mnoha odborníků, mnoha činností a záležitostí, aby nám finance dobře sloužily. Abychom o ně stáli a aby bylo dobré je mít.

V dnešním světě se, jak známo daří nejlépe těm, kdo jsou finančně dostatečně zaopatření. Takoví lidé totiž mají pomalu všude dveře dokořán, takovým se vyhoví pomalu ve všech ohledech. A to právě proto, že za to, co vyžadují, mohou zaplatit.
Ti, kdo jsou na tom po ekonomické stránce nevalně nebo dokonce špatně, pak takovou výhodu nemají, ti v dnešním světě uspějí daleko méně pravděpodobně.
A tak je zkrátka skutečností, že jsou finance důležitá věc, že se bez nich nedá obejít. A kdyby tyto náhle zmizely, přestal by svět v té podobě, v jaké ho známe, existovat.

Ovšem s financemi to není zase až tak jednoduché, jak by si ti, kdo se omezují pouze na povědomí o existenci peněz, mohli nejednou myslet. Protože aby to fungovalo, nestačí jenom na nějakém území vytisknout či vyrazit peníze a dát je do oběhu. Tady je třeba dnes a denně zařizovat i mnohé záležitosti, jež s nimi souvisejí.
V první řadě musí být takové finance emitovány institucí, jíž lze důvěřovat. Což bývá obvykle nějaká centrální banka.
Dále je třeba zajistit, aby byla zákony daná jistota, že peníze představují to, co představují. Tedy že vyjadřují určitou hodnotu, jež nebude nikde a nikým zpochybněna.

Dále je třeba tu uvolňovat a tu přitvrzovat fiskální politiku, je třeba stanovovat úrokové sazby, tisknout další peníze či ty stávající stahovat z oběhu, bojovat proti nežádoucím spekulacím a falšování měny, reagovat na saldo v zahraničním obchodě, vydávat dluhopisy, nastavovat daně a podobně, a to s cílem zajistit měně určitou hodnotu a stabilitu. Je třeba zajišťovat oběh měny, ideální inflaci, případně devalvovat, je třeba vytvářet státní rezervy, jež zaručí nežádoucí výkyvy na trhu…
Prostě je svět financí hodně komplikovaná věc. Je třeba mnoha odborníků, mnoha činností a záležitostí, aby nám finance dobře sloužily. Abychom o ně stáli a aby bylo dobré je mít.

Ne, dnes článek nebude pojednávat o koních, ale o mobilitě jako takové, která vám přináší radost a je vaším hobby – koníčkem. Pohyb je totiž jedna z nejúžasnějších a nejzdravějších věcí, které na světě existují. Díky tomu, že se můžeme hýbat, se dopravíme všude tam, kam chceme, podíváme se do míst, která nás zajímají a poznáme spoustu zajímavostí, které nám svět předkládá. Uvědomujete si sílu vlastního zdraví? Že není každému dáno se pohybovat, ráno běžně vstát, dojít do obchodu nakoupit anebo si jít posedět do terasovitě poskládané kavárny, jejíž patra jsou odstupňována schody? Vážíte si svého zdraví natolik, že svému tělu věnujete i dost odpočinku, které si zaslouží? Představíte si někdy, že byste ráno nemohli vstát z postele a byli jste odkázáni na pomoc bližních, natož cizích lidí?

Buďme rádi, že jsme zdraví, že chodíme a dopřejme si pohyb každodenně. Vstaňte od počítačů, protáhněte si zádové svaly, uvolněte krční páteř a projděte se alespoň po chodbě. Nezůstávejte v zajetí práce, ve stresu z termínů, neodpouštějte si dobu oběda. Vstaňte a zajděte si na oběd. Oči si odpočinou od obrazovky počítače, vaše ruce a prsty dostanou jiný směr a uvolní se také.

Dovolte si pohyb a zkuste si ho zvolit jako vaše hobby. Zdá se vám to neskutečné? Proč? Pokud se nedokážete donutit jít ze zaměstnání pěšky (pokud vám to vzdálenost dovolí), ani večer před spaním nevypnete televizní obrazovku, pak si zkuste nastavit v hlavě program „CHŮZE“.

Vypněte televizi a přepněte na program chůze. Jakmile v hlavě přepnete na tento program, časem se vám zautomatizuje a nebude vám pak už dělat problém vstát z pohovky, obléct se a vyjít večer na procházku. Podívejte se na nebe plné hvězd (když zrovna nebydlíte v osvětlené metropoli), zaposlouchejte se do ztichlého večera a   c h o ď t e …

 Uděláte tím hodně pro své zdraví a navíc – máte nového koníčka!

Ne, dnes článek nebude pojednávat o koních, ale o mobilitě jako takové, která vám přináší radost a je vaším hobby – koníčkem. Pohyb je totiž jedna z nejúžasnějších a nejzdravějších věcí, které na světě existují. Díky tomu, že se můžeme hýbat, se dopravíme všude tam, kam chceme, podíváme se do míst, která nás zajímají a poznáme spoustu zajímavostí, které nám svět předkládá. Uvědomujete si sílu vlastního zdraví? Že není každému dáno se pohybovat, ráno běžně vstát, dojít do obchodu nakoupit anebo si jít posedět do terasovitě poskládané kavárny, jejíž patra jsou odstupňována schody? Vážíte si svého zdraví natolik, že svému tělu věnujete i dost odpočinku, které si zaslouží? Představíte si někdy, že byste ráno nemohli vstát z postele a byli jste odkázáni na pomoc bližních, natož cizích lidí?

Buďme rádi, že jsme zdraví, že chodíme a dopřejme si pohyb každodenně. Vstaňte od počítačů, protáhněte si zádové svaly, uvolněte krční páteř a projděte se alespoň po chodbě. Nezůstávejte v zajetí práce, ve stresu z termínů, neodpouštějte si dobu oběda. Vstaňte a zajděte si na oběd. Oči si odpočinou od obrazovky počítače, vaše ruce a prsty dostanou jiný směr a uvolní se také.

Dovolte si pohyb a zkuste si ho zvolit jako vaše hobby. Zdá se vám to neskutečné? Proč? Pokud se nedokážete donutit jít ze zaměstnání pěšky (pokud vám to vzdálenost dovolí), ani večer před spaním nevypnete televizní obrazovku, pak si zkuste nastavit v hlavě program „CHŮZE“.

Vypněte televizi a přepněte na program chůze. Jakmile v hlavě přepnete na tento program, časem se vám zautomatizuje a nebude vám pak už dělat problém vstát z pohovky, obléct se a vyjít večer na procházku. Podívejte se na nebe plné hvězd (když zrovna nebydlíte v osvětlené metropoli), zaposlouchejte se do ztichlého večera a   c h o ď t e …

 Uděláte tím hodně pro své zdraví a navíc – máte nového koníčka!