Blog

I když nám může náš tradiční svět leccos nabídnout, přesto to nejednou nestačí. Nejednou nejsme realitou, ve které žijeme, dostatečně uspokojeni, někdy toužíme po něčem jiném, a pak odsud alespoň dočasně unikáme.

Unikat se dá více způsoby, z nichž ale většina není rozhodně ničím žádoucím. Únik s pomocí alkoholu či drog mívá neblahé následky a někdy i tragické konce. Ovšem únik do virtuálního světa, to je něco jiného.

Trávit nějakou dobu v online světě, tedy někde v kyberprostoru, který nám může nabídnout notně širokou škálu možností, nemusí být vůbec špatné. Zde se dá totiž jak odreagovávat, tak třeba i vzdělávat, pátrat po něčem, seznamovat se, tvořit… Je zdánlivě přímo nemožné to, co tu ve skutečnosti možné je.

Určitě byste i vy dokázali vyjmenovat alespoň nepatrný zlomek toho, co se dá vše dělat oline, i vy určitě víte, co v takovém virtuálním světě lze nalézt a k čemu je to dobré. A protože je v mnoha ohledech prospěšné být online, nelze proti tomu vlastně vesměs vůbec nic namítat. Pokud je kontakt s oním virtuálním světem nějak užitečný a pokud se jeho přehnané využívání nepodepisuje na životě skutečném. K čemu pochopitelně při nezřízeném holdování virtuálnímu světu docházet také může. I internet může být jak dobrý sluha, tak i špatný pán.

Když chce člověk najít pro sebe důležité informace, může mu být připojení se k internetu tou nejsprávnější a dost možná i jedinou prokazatelně fungující volbou, na niž se vyplatí vsadit, dá se tu komunikovat i s těmi, s nimiž by se za jiných okolností člověk do styku nedostal, dá se tu oddávat i v realitě nepředstavitelným hrám a dalším kratochvílím…

A proto by určitě mělo platit, že se na online služby dá a také má spoléhat. Ale všeho s mírou. Jakmile totiž online život přesáhne únosnou mez, může se stát logicky i škodícím. A to jdou pak všechny žerty stranou.

I když nám může náš tradiční svět leccos nabídnout, přesto to nejednou nestačí. Nejednou nejsme realitou, ve které žijeme, dostatečně uspokojeni, někdy toužíme po něčem jiném, a pak odsud alespoň dočasně unikáme.

Unikat se dá více způsoby, z nichž ale většina není rozhodně ničím žádoucím. Únik s pomocí alkoholu či drog mívá neblahé následky a někdy i tragické konce. Ovšem únik do virtuálního světa, to je něco jiného.

Trávit nějakou dobu v online světě, tedy někde v kyberprostoru, který nám může nabídnout notně širokou škálu možností, nemusí být vůbec špatné. Zde se dá totiž jak odreagovávat, tak třeba i vzdělávat, pátrat po něčem, seznamovat se, tvořit… Je zdánlivě přímo nemožné to, co tu ve skutečnosti možné je.

Určitě byste i vy dokázali vyjmenovat alespoň nepatrný zlomek toho, co se dá vše dělat oline, i vy určitě víte, co v takovém virtuálním světě lze nalézt a k čemu je to dobré. A protože je v mnoha ohledech prospěšné být online, nelze proti tomu vlastně vesměs vůbec nic namítat. Pokud je kontakt s oním virtuálním světem nějak užitečný a pokud se jeho přehnané využívání nepodepisuje na životě skutečném. K čemu pochopitelně při nezřízeném holdování virtuálnímu světu docházet také může. I internet může být jak dobrý sluha, tak i špatný pán.

Když chce člověk najít pro sebe důležité informace, může mu být připojení se k internetu tou nejsprávnější a dost možná i jedinou prokazatelně fungující volbou, na niž se vyplatí vsadit, dá se tu komunikovat i s těmi, s nimiž by se za jiných okolností člověk do styku nedostal, dá se tu oddávat i v realitě nepředstavitelným hrám a dalším kratochvílím…

A proto by určitě mělo platit, že se na online služby dá a také má spoléhat. Ale všeho s mírou. Jakmile totiž online život přesáhne únosnou mez, může se stát logicky i škodícím. A to jdou pak všechny žerty stranou.

A proč ne. Každý pohyb je dobrý, ale pozor, někdy všem bez rozdílu nemusí svědčit. Například hopsání při aerobiku či kruhový trénink nemusí zvládnout žena, která má potíže s dechem a tento druh sportu by prostě a jednoduše neudýchala. Je dobré také přemýšlet, kolik je vám roků. Pakliže již nejste svěží sedmnáctky, zvažte, zda skákání na trampolínkách vyhovuje vašim kloubům i vašim plicím. Ani takové vychytávky jako jsou běhací pásy, kde jste „uvězněna“ v nafukovacích kalhotách a v tempu jedete půl hodiny v kuse, nemusí být výhrou pro vaše cévy. Vždy promyslete, na jaký druh sportu se dáte a vezměte v potaz – i když se vám to nemusí líbit – i váš věk. Vždyť dáma více než středního věku už nemusí „stíhat“ dvacítky ve všem, natož při tréninku nových sestav!

Jde vždy o to, abyste si nácvik užila a když skončíte, byla jste příjemně unavená a bylo vám dobře na duši. Pokud se nehodláte zničit, ale máte ráda pohyb a protažení, vhodným pro vás mohou být různé styly jako např. i jóga nebo pilates.

Zůstaňme u pilates. Abyste ho začala provozovat, potřebujete k němu jen velmi málo. Vhodné oblečení, láhev s pitím a pěnovou podložku, kterou koupíte ve kterémkoliv sportu. Máte na výběr z různých materiálů, barev, délek. Zvolte tu, která vám padne do oka. Možná pro začátek volte vyšší, to kvůli například kleku, aby vás podlaha netlačila do kolen. Ale i to se dá napravit, když „slabší“ podložku několikráte přehnete.

Cvičitelky nabízejí i různé pilatesové pomůcky. Bývá jí oblíbený overbal, což je malý jakoby polovyfouknutý míč, velké gymnastické míče, pružné kmitací tyče. Zvláštní složkou jsou pro mě expandéry, které přezdívám mučidla – gumové posilovače. Nevypadají hrozně, ale hrozné je, když zjistíte, díky těmto gumám, že nemáte žádné svalíky.

A proto směle do cvičení, při kterém zpevníte hlavně hluboké břišní a zádové svaly, protáhnete celé tělo a získáte pak veselejší pohled na svět!

A proč ne. Každý pohyb je dobrý, ale pozor, někdy všem bez rozdílu nemusí svědčit. Například hopsání při aerobiku či kruhový trénink nemusí zvládnout žena, která má potíže s dechem a tento druh sportu by prostě a jednoduše neudýchala. Je dobré také přemýšlet, kolik je vám roků. Pakliže již nejste svěží sedmnáctky, zvažte, zda skákání na trampolínkách vyhovuje vašim kloubům i vašim plicím. Ani takové vychytávky jako jsou běhací pásy, kde jste „uvězněna“ v nafukovacích kalhotách a v tempu jedete půl hodiny v kuse, nemusí být výhrou pro vaše cévy. Vždy promyslete, na jaký druh sportu se dáte a vezměte v potaz – i když se vám to nemusí líbit – i váš věk. Vždyť dáma více než středního věku už nemusí „stíhat“ dvacítky ve všem, natož při tréninku nových sestav!

Jde vždy o to, abyste si nácvik užila a když skončíte, byla jste příjemně unavená a bylo vám dobře na duši. Pokud se nehodláte zničit, ale máte ráda pohyb a protažení, vhodným pro vás mohou být různé styly jako např. i jóga nebo pilates.

Zůstaňme u pilates. Abyste ho začala provozovat, potřebujete k němu jen velmi málo. Vhodné oblečení, láhev s pitím a pěnovou podložku, kterou koupíte ve kterémkoliv sportu. Máte na výběr z různých materiálů, barev, délek. Zvolte tu, která vám padne do oka. Možná pro začátek volte vyšší, to kvůli například kleku, aby vás podlaha netlačila do kolen. Ale i to se dá napravit, když „slabší“ podložku několikráte přehnete.

Cvičitelky nabízejí i různé pilatesové pomůcky. Bývá jí oblíbený overbal, což je malý jakoby polovyfouknutý míč, velké gymnastické míče, pružné kmitací tyče. Zvláštní složkou jsou pro mě expandéry, které přezdívám mučidla – gumové posilovače. Nevypadají hrozně, ale hrozné je, když zjistíte, díky těmto gumám, že nemáte žádné svalíky.

A proto směle do cvičení, při kterém zpevníte hlavně hluboké břišní a zádové svaly, protáhnete celé tělo a získáte pak veselejší pohled na svět!

Pokud se někdo rozhodne rozjet svůj vlastní byznys, nic mu v tom nebrání. Samozřejmě pomineme-li tedy byrokratickou zátěž, nezbytnost finančních a jiných investic, jež mohou scházet, a nějaké ty osobní, lokální nebo tržní komplikace.

Založit svoji firmu může každý, kdo si pro to vytvoří podmínky a kdo ví, jak na to, dokáže se prosadit a splní pochopitelně i všechny právní aspekty, jež s konkrétním oborem nějak souvisejí.

V první řadě by mělo platit, že by se měl nastávající podnikatel pustit do něčeho, čemu rozumí a s čím má, pokud možno i dostatečně bohaté zkušenosti, nikdo by se neměl spoléhat na to, že někde něco pochytí nebo absolvuje nějaký rychlokurs a tím získá všechny nezbytné předpoklady, jež dokáže posléze zúročit.

Dále by měl takový podnikatel už od samého počátku působit naprosto důvěryhodným dojmem. Jakmile totiž vzbuzuje třeba i jenom stín nějakých pochybností, přijde o mnoho nejlepších klientů, kteří se s ním z takového důvodu preventivně raději nebudou chtít zaplést. Což může být už v počátcích podnikání i jeho koncem.

Nezbytností jsou pak nejenom finance, jež by se do rozjezdu byznysu vložily, ale i další nezbytné zdroje. Právě zdroje jsou nejednou důležitější než peníze. Protože chybí-li suroviny nebo i takzvané zdroje lidské, pokud není k dispozici zázemí, jsou startovní podmínky notně komplikované.

Každopádně není nezbytné utrácet za kdeco. Zejména začínající podnikatel by si měl pořídit jen to, co je nezbytné, neměl by mrhat prostředky. A proč se v tomto ohledu třeba neinspirovat u kolegů či konkurence, že?

Ideální je také zajistit si zavčasu zákazníky. Nedoufat, že se vytvoří nabídka a po této se dostaví poptávka automaticky. Je třeba vědět, pro koho se bude pracovat, co si tento bude žádat a za jakých podmínek.

A pak je logické napnout všechny své síly. A pracovat a pracovat. Protože bez práce nikdy nebudou koláče. Ani v byznysu.

Pokud se někdo rozhodne rozjet svůj vlastní byznys, nic mu v tom nebrání. Samozřejmě pomineme-li tedy byrokratickou zátěž, nezbytnost finančních a jiných investic, jež mohou scházet, a nějaké ty osobní, lokální nebo tržní komplikace.

Založit svoji firmu může každý, kdo si pro to vytvoří podmínky a kdo ví, jak na to, dokáže se prosadit a splní pochopitelně i všechny právní aspekty, jež s konkrétním oborem nějak souvisejí.

V první řadě by mělo platit, že by se měl nastávající podnikatel pustit do něčeho, čemu rozumí a s čím má, pokud možno i dostatečně bohaté zkušenosti, nikdo by se neměl spoléhat na to, že někde něco pochytí nebo absolvuje nějaký rychlokurs a tím získá všechny nezbytné předpoklady, jež dokáže posléze zúročit.

Dále by měl takový podnikatel už od samého počátku působit naprosto důvěryhodným dojmem. Jakmile totiž vzbuzuje třeba i jenom stín nějakých pochybností, přijde o mnoho nejlepších klientů, kteří se s ním z takového důvodu preventivně raději nebudou chtít zaplést. Což může být už v počátcích podnikání i jeho koncem.

Nezbytností jsou pak nejenom finance, jež by se do rozjezdu byznysu vložily, ale i další nezbytné zdroje. Právě zdroje jsou nejednou důležitější než peníze. Protože chybí-li suroviny nebo i takzvané zdroje lidské, pokud není k dispozici zázemí, jsou startovní podmínky notně komplikované.

Každopádně není nezbytné utrácet za kdeco. Zejména začínající podnikatel by si měl pořídit jen to, co je nezbytné, neměl by mrhat prostředky. A proč se v tomto ohledu třeba neinspirovat u kolegů či konkurence, že?

Ideální je také zajistit si zavčasu zákazníky. Nedoufat, že se vytvoří nabídka a po této se dostaví poptávka automaticky. Je třeba vědět, pro koho se bude pracovat, co si tento bude žádat a za jakých podmínek.

A pak je logické napnout všechny své síly. A pracovat a pracovat. Protože bez práce nikdy nebudou koláče. Ani v byznysu.

Připravenému štěstí přeje. Jděte štěstí naproti. Příští rok – v roce 2021 – bude společnost AutoMat pořádat již jedenáctý ročník akce „Do práce na kole“. Máte-li možnost se dopravit do zaměstnání pěšky, na kole (počítá se i elektrokolo), na vozíku, longboardu (vylepšený stabilnější skateboard), dokonce i na koloběžce anebo do práce zasprintujete – to vše se počítá. Ve výzvě jde hlavně o to, abyste – pokud to samozřejmě je možné – zapomněli na vlaky, autobusy i trolejbusy. Své čtyřkolové miláčky nechali doma v garáži, stejně jako motorky či skútry. A do zaměstnání se dopravovali po své vlastní ose, zkráceně: Bezmotorově.

Počin spolku je obdivuhodný a každým rokem přibývá nadšenců, kteří se s chutí a elánem zapojují do této výzvy a zvou další a další. Nejen, že se propojují pracovní kolektivy, ale můžete získat i nové kamarády, a dokonce i přispět svým názorem na zlepšení dopravní infrastruktury ve vašem městě.
Jak se můžete zapojit? Na webové stránce „Do práce na kole“, na Twitteru anebo na FB najdete všechny potřebné informace. Do výzvy se nejprve přihlašují města a vy se zaregistrujete pod hlavičkou buď města, kde žijete anebo které je nejblíže vašemu bydlišti. Anebo úplně jiného, záleží jen na vašem rozhodnutí. Ale myslete na to, že se konají i závěrečné večírky, tak abyste to zase neměli moc daleko …

Takže si vyberete město, zaregistrujete se pod jeho hlavičkou, zvolíte si tým, který nazvete, jak je vám libo, pošlete startovné, za které obratem obdržíte buď seznamovací tričko nebo nákrčník – co si zvolíte. Proč seznamovací? Je vyvedené v prima barvách s viditelným logem akce „DPNK“, takže potkáte-li klidně i na dovolené někoho v tomto oblečení, je nasnadě s ním zapříst rozhovor či zajít na kávu. A o zábavu máte postaráno. Nejste sami. A o tom i tato výzva je. Nejen, že účastníci provětrají své plíce, zároveň pomůžou plícím zelené planety tím, že bezmotorovým pohybem ušetří tuny oxidu siřičitého. Ale hlavně – vznikají nová přátelství a utužují se kolegiální vztahy.

Připravenému štěstí přeje. Jděte štěstí naproti. Příští rok – v roce 2021 – bude společnost AutoMat pořádat již jedenáctý ročník akce „Do práce na kole“. Máte-li možnost se dopravit do zaměstnání pěšky, na kole (počítá se i elektrokolo), na vozíku, longboardu (vylepšený stabilnější skateboard), dokonce i na koloběžce anebo do práce zasprintujete – to vše se počítá. Ve výzvě jde hlavně o to, abyste – pokud to samozřejmě je možné – zapomněli na vlaky, autobusy i trolejbusy. Své čtyřkolové miláčky nechali doma v garáži, stejně jako motorky či skútry. A do zaměstnání se dopravovali po své vlastní ose, zkráceně: Bezmotorově.

Počin spolku je obdivuhodný a každým rokem přibývá nadšenců, kteří se s chutí a elánem zapojují do této výzvy a zvou další a další. Nejen, že se propojují pracovní kolektivy, ale můžete získat i nové kamarády, a dokonce i přispět svým názorem na zlepšení dopravní infrastruktury ve vašem městě.
Jak se můžete zapojit? Na webové stránce „Do práce na kole“, na Twitteru anebo na FB najdete všechny potřebné informace. Do výzvy se nejprve přihlašují města a vy se zaregistrujete pod hlavičkou buď města, kde žijete anebo které je nejblíže vašemu bydlišti. Anebo úplně jiného, záleží jen na vašem rozhodnutí. Ale myslete na to, že se konají i závěrečné večírky, tak abyste to zase neměli moc daleko …

Takže si vyberete město, zaregistrujete se pod jeho hlavičkou, zvolíte si tým, který nazvete, jak je vám libo, pošlete startovné, za které obratem obdržíte buď seznamovací tričko nebo nákrčník – co si zvolíte. Proč seznamovací? Je vyvedené v prima barvách s viditelným logem akce „DPNK“, takže potkáte-li klidně i na dovolené někoho v tomto oblečení, je nasnadě s ním zapříst rozhovor či zajít na kávu. A o zábavu máte postaráno. Nejste sami. A o tom i tato výzva je. Nejen, že účastníci provětrají své plíce, zároveň pomůžou plícím zelené planety tím, že bezmotorovým pohybem ušetří tuny oxidu siřičitého. Ale hlavně – vznikají nová přátelství a utužují se kolegiální vztahy.

Lidé doposud nemají a zřejmě ani nikdy nebudou mít možnost žít v jiném než reálném světě. Prostě je to, co nás na Zemi obklopuje, pro náš život nezbytné, a není žádný alternativní svět, ve kterém bychom mohli normálně dýchat, získávat obživu, prostě přežívat.

Ale to rozhodně neznamená, že bychom setrvávali jenom v naší všední pozemské realitě. Tuto rovněž opouštíme, a to nejednou i více než často, a to tak, že se odebíráme prostřednictvím počítačů do virtuálního světa. Tedy kamsi, kde se můžeme vyskytovat pouze online.

Proč tak činíme? Vlastně z docela prozaického důvodu. Ve virtuálním světě se nám totiž nabízí to, co nám reálný svět poskytnout nemůže, online si můžeme snadno dopřávat i leccos, co by nám jinak zůstalo upřeno nebo co bychom jenom obtížně nahrazovali něčím jiným.

Co všechno nám jenom takový online přístup k onomu neskutečnému světu nabízí! Dlouho bychom si to tu mohli vyjmenovávat. Ale nečiňme tak. Spokojme se pro ilustraci jenom s několika málo názornými příklady.

• V online světě můžeme hravě popřít svou identitu a stát se zdánlivě někým klidně i docela jiným. Případně se můžeme sami změnit k obrazu, jaký bychom chtěli mít.
• Online se můžeme propojit i s těmi lidmi, s nimiž bychom se jinak do kontaktu nedostali. Můžeme tak sice zprostředkovaně, ale přesto v reálném čase být spolu, i když jsme třeba na opačných koncích světa skutečného.
• Můžeme tu vytvářet nejrozmanitější díla.
• Můžeme dát komukoliv vědět o čemkoliv.
• Můžeme tu klidně i obchodovat, nakupovat i prodávat, směňovat.
• Můžeme se tu kochat výjevy, jež by nám byly jinak nedostupné.
• Můžeme tu zanechat svou stopu i tehdy, když jsme natolik bezvýznamní, že by o nás v našem světě nikdo zájem neprojevil.
• Můžeme tu být i světoznámí, i téměř anonymní.

A jak zaznělo, není to ještě ani zdaleka vše. Protože virtuální svět je prostorem s pomalu neomezenými možnostmi. Kam můžeme kdykoliv vstoupit a zase tento kdykoliv opustit. Což v reálném světě nelze. A nejednou je to příjemná změna.

Lidé doposud nemají a zřejmě ani nikdy nebudou mít možnost žít v jiném než reálném světě. Prostě je to, co nás na Zemi obklopuje, pro náš život nezbytné, a není žádný alternativní svět, ve kterém bychom mohli normálně dýchat, získávat obživu, prostě přežívat.

Ale to rozhodně neznamená, že bychom setrvávali jenom v naší všední pozemské realitě. Tuto rovněž opouštíme, a to nejednou i více než často, a to tak, že se odebíráme prostřednictvím počítačů do virtuálního světa. Tedy kamsi, kde se můžeme vyskytovat pouze online.

Proč tak činíme? Vlastně z docela prozaického důvodu. Ve virtuálním světě se nám totiž nabízí to, co nám reálný svět poskytnout nemůže, online si můžeme snadno dopřávat i leccos, co by nám jinak zůstalo upřeno nebo co bychom jenom obtížně nahrazovali něčím jiným.

Co všechno nám jenom takový online přístup k onomu neskutečnému světu nabízí! Dlouho bychom si to tu mohli vyjmenovávat. Ale nečiňme tak. Spokojme se pro ilustraci jenom s několika málo názornými příklady.

• V online světě můžeme hravě popřít svou identitu a stát se zdánlivě někým klidně i docela jiným. Případně se můžeme sami změnit k obrazu, jaký bychom chtěli mít.
• Online se můžeme propojit i s těmi lidmi, s nimiž bychom se jinak do kontaktu nedostali. Můžeme tak sice zprostředkovaně, ale přesto v reálném čase být spolu, i když jsme třeba na opačných koncích světa skutečného.
• Můžeme tu vytvářet nejrozmanitější díla.
• Můžeme dát komukoliv vědět o čemkoliv.
• Můžeme tu klidně i obchodovat, nakupovat i prodávat, směňovat.
• Můžeme se tu kochat výjevy, jež by nám byly jinak nedostupné.
• Můžeme tu zanechat svou stopu i tehdy, když jsme natolik bezvýznamní, že by o nás v našem světě nikdo zájem neprojevil.
• Můžeme tu být i světoznámí, i téměř anonymní.

A jak zaznělo, není to ještě ani zdaleka vše. Protože virtuální svět je prostorem s pomalu neomezenými možnostmi. Kam můžeme kdykoliv vstoupit a zase tento kdykoliv opustit. Což v reálném světě nelze. A nejednou je to příjemná změna.