Blog

Poslední dobou se celkem dost hovoří o nebezpečí webových kamer. Někdo možnost sledování přes webovou kameru považuje za nesmysl, ale více je těch, kteří vidí toto nebezpečí za zcela reálné. Jak to tedy doopravdy je? Jednoduše řečeno – v dnešní době je možné téměř vše.

• Tedy i sledování přes webovou kameru, a dokonce i přes chytrou televizi.

Vždy se totiž najde někdo ještě chytřejší a nabourá se vám do soukromí. Je to jistě docela příšerná představa. Je například známý jeden případ, kdy se na internetu objevilo choulostivé video jednoho páru. A oba mohli přísahat, že v tu chvíli s nimi nebyl nikdo třetí a ani jeden z nich společné chvíli nenatáčel, natož pak někde publikoval. Podle odborníků na počítačovou technologii je ale možné se sledování přes webovou kameru uchránit.

• Je k tomu nutné dobré zabezpečení počítače a kvalitní antivirový program.
• A pak se na internetových stránkách chovat bezpečně.
  • Což znamená, že by se nemělo stahovat nic, co je jen trochu podezřelé a nedívat se na stránky, které by mohli představovat potencionální nebezpečí.

Jestliže se nebudeme řídit podle těchto jednoduchých pravidel, pak hrozí reálné nebezpečí, že nás nejen může někdo sledovat, ale také nám po nabourání do počítače může ukrást informace.

Ke sledování mají hackeři většinou nějaký pádný důvod

V současné době mnoho majitelů notebooků raději svou webovou kameru zakrývá. K tomu poslouží neprůhledná izolepa nebo jiná podobná ochrana. A aby byla jistota ještě větší, je možné si zakoupit nálepku, která je přímo pro tento účel vyrobená.

• Je však také zapotřebí říci, že nabourání do počítače nebo přímo sledování jiné osoby přes notebook je poměrně náročné i pro zkušeného hackera.
• Pokud nejste známou osobností nebo kontroverzním politikem, pak se nemusíte o ztrátu svého soukromí bát.
• Jen tak pro zábavu to totiž nikdo dělat nebude.

Poslední dobou se celkem dost hovoří o nebezpečí webových kamer. Někdo možnost sledování přes webovou kameru považuje za nesmysl, ale více je těch, kteří vidí toto nebezpečí za zcela reálné. Jak to tedy doopravdy je? Jednoduše řečeno – v dnešní době je možné téměř vše.

• Tedy i sledování přes webovou kameru, a dokonce i přes chytrou televizi.

Vždy se totiž najde někdo ještě chytřejší a nabourá se vám do soukromí. Je to jistě docela příšerná představa. Je například známý jeden případ, kdy se na internetu objevilo choulostivé video jednoho páru. A oba mohli přísahat, že v tu chvíli s nimi nebyl nikdo třetí a ani jeden z nich společné chvíli nenatáčel, natož pak někde publikoval. Podle odborníků na počítačovou technologii je ale možné se sledování přes webovou kameru uchránit.

• Je k tomu nutné dobré zabezpečení počítače a kvalitní antivirový program.
• A pak se na internetových stránkách chovat bezpečně.
  • Což znamená, že by se nemělo stahovat nic, co je jen trochu podezřelé a nedívat se na stránky, které by mohli představovat potencionální nebezpečí.

Jestliže se nebudeme řídit podle těchto jednoduchých pravidel, pak hrozí reálné nebezpečí, že nás nejen může někdo sledovat, ale také nám po nabourání do počítače může ukrást informace.

Ke sledování mají hackeři většinou nějaký pádný důvod

V současné době mnoho majitelů notebooků raději svou webovou kameru zakrývá. K tomu poslouží neprůhledná izolepa nebo jiná podobná ochrana. A aby byla jistota ještě větší, je možné si zakoupit nálepku, která je přímo pro tento účel vyrobená.

• Je však také zapotřebí říci, že nabourání do počítače nebo přímo sledování jiné osoby přes notebook je poměrně náročné i pro zkušeného hackera.
• Pokud nejste známou osobností nebo kontroverzním politikem, pak se nemusíte o ztrátu svého soukromí bát.
• Jen tak pro zábavu to totiž nikdo dělat nebude.

Pokud chceme využívat výpočetní techniku k tomu, k čemu ji obvykle využívat potřebujeme a chceme, neobejdeme se v žádném případě bez náležitého softwaru. Což vlastně není ničím jiným než cizojazyčným označením pro počítačové programy. Tedy pro posloupnosti instrukcí, jež popisují realizaci zadané úlohy počítačem.

Pokud má tedy počítač být k něčemu užitečný, musí mít v sobě nainstalovaný minimálně jeden podobný program, a to jádro, jež řídí chod počítače a uživatel pak pracuje s dalším, aplikačním softwarem.

Dnes jsou takové počítačové programy vytvářeny programátory, kteří zapisují algoritmus v některém z programovacích jazyků. Zdrojový kód se tu buď překládá překladačem do strojového kódu, jenž je následně přímo vykonáván procesorem, nebo se zdrojový kód vykonává interpretem, tedy bez existence spustitelného strojového kódu.

Software lze rozdělit na systémový a aplikační. Ten systémový slouží k zajištění chodu počítače, aplikační pak umožňuje využít počítač k nějaké užitečné činnosti.

Pokud se bavíme o systémovém software, je základním programem v počítači jádro, jež je součástí operačního systému a jež se zavádí do počítače při jeho startu. A patří sem i další speciální programy uplatňované během startu počítače.

Aplikační software pak umožňuje uživateli počítač ovládat, spouštět další aplikační programy a komunikovat s ním.

Dnes se takové programy zpravidla zapisují v některém z programovacích jazyků ve formě zdrojového kódu, jenž je srozumitelný pro lidi, a do jeho úpravy se zahrnují i testování, analýza či ladění. Takový vývoj softwaru je pak často velmi zdlouhavá činnost vykonávaná programátory, vývojáři softwaru a softwarovými architekty. A následně jsou takové programy zpravidla uchovávané ve stálé paměti počítače, dokud nejsou vyžádány ke zpracování, což znamená načtení operačním systémem do operační paměti, kde je program dosažitelný procesorem. A kde s ním dělá uživatel to, co potřebuje. Pokud tedy pochopitelně vše funguje tak, jak má. Protože jak se říká, jsou i věci mezi Gatesem a zemí…

Pokud chceme využívat výpočetní techniku k tomu, k čemu ji obvykle využívat potřebujeme a chceme, neobejdeme se v žádném případě bez náležitého softwaru. Což vlastně není ničím jiným než cizojazyčným označením pro počítačové programy. Tedy pro posloupnosti instrukcí, jež popisují realizaci zadané úlohy počítačem.

Pokud má tedy počítač být k něčemu užitečný, musí mít v sobě nainstalovaný minimálně jeden podobný program, a to jádro, jež řídí chod počítače a uživatel pak pracuje s dalším, aplikačním softwarem.

Dnes jsou takové počítačové programy vytvářeny programátory, kteří zapisují algoritmus v některém z programovacích jazyků. Zdrojový kód se tu buď překládá překladačem do strojového kódu, jenž je následně přímo vykonáván procesorem, nebo se zdrojový kód vykonává interpretem, tedy bez existence spustitelného strojového kódu.

Software lze rozdělit na systémový a aplikační. Ten systémový slouží k zajištění chodu počítače, aplikační pak umožňuje využít počítač k nějaké užitečné činnosti.

Pokud se bavíme o systémovém software, je základním programem v počítači jádro, jež je součástí operačního systému a jež se zavádí do počítače při jeho startu. A patří sem i další speciální programy uplatňované během startu počítače.

Aplikační software pak umožňuje uživateli počítač ovládat, spouštět další aplikační programy a komunikovat s ním.

Dnes se takové programy zpravidla zapisují v některém z programovacích jazyků ve formě zdrojového kódu, jenž je srozumitelný pro lidi, a do jeho úpravy se zahrnují i testování, analýza či ladění. Takový vývoj softwaru je pak často velmi zdlouhavá činnost vykonávaná programátory, vývojáři softwaru a softwarovými architekty. A následně jsou takové programy zpravidla uchovávané ve stálé paměti počítače, dokud nejsou vyžádány ke zpracování, což znamená načtení operačním systémem do operační paměti, kde je program dosažitelný procesorem. A kde s ním dělá uživatel to, co potřebuje. Pokud tedy pochopitelně vše funguje tak, jak má. Protože jak se říká, jsou i věci mezi Gatesem a zemí…

Každý člověk je jiný, a proto mají lidé i různé koníčky. Někoho baví sedět před televizí a sledovat nekonečné seriály a někdo raději cestuje. Tato záliba se dá provozovat několika možnými způsoby.

• Můžete jezdit autem, na motorce, vlakem anebo dát přednost autobusu.
• Můžete také využít vlastní pohon a zvolit si jako dopravní prostředek kolo.
• Jednou z možností jsou i vlastní nohy.

Vydat se někam jen tak v batohem na zádech je prý velice osvobozující. Zejména v případě, že máte tak trochu dobrodružnou duši a putujete prostě tam, kam vás nohy nesou.

Co do usárny? Jen to důležité

Na vandr jen tak pro zábavu vyráželi lidé už před sto lety. A každý správný tremp věděl, co má jeho usárna obsahovat a co je tam naopak zbytečné. Ženy mají často tendenci tajně propašovat alespoň základní kosmetickou výbavu. Pokud nezabírá příliš mnoho místa, tak proč ne. Jeden krém se snadno unese.

• Rozhodně ale nesmí chybět KPZ neboli krabička poslední záchrany.
  • Co by v ní mělo být?
  • To je docela jednoduché.
  • Vše, co by se mohlo na cestě hodit a má to malé rozměry.
  • A také by měla být tato krabička nepromokavá.

Nutností je také střecha nad hlavou. A je jedno, jestli to bude stan anebo celta. Jestliže se vydáte brzy na jaře nebo na podzim, pak rozhodně nezapomeňte spacák. Nastydlá záda rozhodně nebudou tím pravým zážitkem, na který budete s dojetím vzpomínat.

• Další nezbytností je nůž.
  • A to raději ve větší variantě.
  • Rybička je sice skladná, ale dřevo na oheň s ní přiopravit nezvládnete.

Do batohu by se měla také vejít baterka. V noci jsou slyšet zvláštní zvuky a někdy je dobré přesvědčit se o jejich původu. Co vidím, toho se nebojím. Pokud to tedy není medvěd nebo rozzuřené divoké prase.

• Před cestou si ještě rozmyslete, jakým způsobem se budete stravovat.
  • Existují i malé přenosné vařiče, které zaberou jen minimum místa.

Každý člověk je jiný, a proto mají lidé i různé koníčky. Někoho baví sedět před televizí a sledovat nekonečné seriály a někdo raději cestuje. Tato záliba se dá provozovat několika možnými způsoby.

• Můžete jezdit autem, na motorce, vlakem anebo dát přednost autobusu.
• Můžete také využít vlastní pohon a zvolit si jako dopravní prostředek kolo.
• Jednou z možností jsou i vlastní nohy.

Vydat se někam jen tak v batohem na zádech je prý velice osvobozující. Zejména v případě, že máte tak trochu dobrodružnou duši a putujete prostě tam, kam vás nohy nesou.

Co do usárny? Jen to důležité

Na vandr jen tak pro zábavu vyráželi lidé už před sto lety. A každý správný tremp věděl, co má jeho usárna obsahovat a co je tam naopak zbytečné. Ženy mají často tendenci tajně propašovat alespoň základní kosmetickou výbavu. Pokud nezabírá příliš mnoho místa, tak proč ne. Jeden krém se snadno unese.

• Rozhodně ale nesmí chybět KPZ neboli krabička poslední záchrany.
  • Co by v ní mělo být?
  • To je docela jednoduché.
  • Vše, co by se mohlo na cestě hodit a má to malé rozměry.
  • A také by měla být tato krabička nepromokavá.

Nutností je také střecha nad hlavou. A je jedno, jestli to bude stan anebo celta. Jestliže se vydáte brzy na jaře nebo na podzim, pak rozhodně nezapomeňte spacák. Nastydlá záda rozhodně nebudou tím pravým zážitkem, na který budete s dojetím vzpomínat.

• Další nezbytností je nůž.
  • A to raději ve větší variantě.
  • Rybička je sice skladná, ale dřevo na oheň s ní přiopravit nezvládnete.

Do batohu by se měla také vejít baterka. V noci jsou slyšet zvláštní zvuky a někdy je dobré přesvědčit se o jejich původu. Co vidím, toho se nebojím. Pokud to tedy není medvěd nebo rozzuřené divoké prase.

• Před cestou si ještě rozmyslete, jakým způsobem se budete stravovat.
  • Existují i malé přenosné vařiče, které zaberou jen minimum místa.

Pro stahování a ukládání souborů existuje celá řada pomocných programů a doplňků. Jedním z těch nejpopulárnějších je ZIP. Tento souborový formát je určen pro kompresi a archivaci dat. Díky němu je možné stáhnout více souborů a umístit pod do jedné „přihrádky“.

• Výhodou je nejen lepší přehlednost, ale také menší velikost uložených dat.
• Dalším přínosem je snížení počtu ikon na počítači.

Je pravda, že už je ZIP v mnohém překonán modernějšími a efektivnějšími programy, ale přesto se tento souborový formát stále hojně využívá.

Chce to vhodný program

Zazipované soubory se také snáze odesílají mailem jako příloha. Po přijetí mailu se zazipovanou přílohou je nutné tento formát otevřít. Je to většinou velice jednoduché a docela postačí na ikonu poklepat. Pak se počítač zeptá, jestli chcete soubor extrahovat. Po odsouhlasení se soubory otevřou a odešlou tam, kam si určíte. Většinou je to mezi „stažené soubory“. A pak už nic nebrání v cestě tomu, abyste do nich nahlédli.

• Pokud nastane problém při odzipování, je docela možné, že váš počítač nemá správnou aplikaci pro tyto soubory.
• Pak existují dvě cesty.
  • Zkusit se poohlédnout po aplikaci ke stažení zdarma anebo ji zakoupit.

Pokud víte, že nebudete využívat tyto aplikace vícekrát, pak je dobrou variantou zjistit, jestli někde v nabídce není vhodný program k vyzkoušení. Většinou je k dispozici po nějaký čas zdarma a poté si ho buď zakoupíte anebo odstraníte. Tato zkušební doba je většinou jeden měsíc. Jedním z programů zcela zdarma, který můžete získat pro počítače mající operační systém Windows, je 7-ZIP.

• Tento program naformátuje, zabalí/rozbalí většinu formátů, kterými běžně počítače disponují.
• Hojně se tento program využívá například při odesílání fotografií, které mají velkou datovou schránku.
• Celý proces je velice jednoduchý a zvládne ho i běžný uživatel.

Pro stahování a ukládání souborů existuje celá řada pomocných programů a doplňků. Jedním z těch nejpopulárnějších je ZIP. Tento souborový formát je určen pro kompresi a archivaci dat. Díky němu je možné stáhnout více souborů a umístit pod do jedné „přihrádky“.

• Výhodou je nejen lepší přehlednost, ale také menší velikost uložených dat.
• Dalším přínosem je snížení počtu ikon na počítači.

Je pravda, že už je ZIP v mnohém překonán modernějšími a efektivnějšími programy, ale přesto se tento souborový formát stále hojně využívá.

Chce to vhodný program

Zazipované soubory se také snáze odesílají mailem jako příloha. Po přijetí mailu se zazipovanou přílohou je nutné tento formát otevřít. Je to většinou velice jednoduché a docela postačí na ikonu poklepat. Pak se počítač zeptá, jestli chcete soubor extrahovat. Po odsouhlasení se soubory otevřou a odešlou tam, kam si určíte. Většinou je to mezi „stažené soubory“. A pak už nic nebrání v cestě tomu, abyste do nich nahlédli.

• Pokud nastane problém při odzipování, je docela možné, že váš počítač nemá správnou aplikaci pro tyto soubory.
• Pak existují dvě cesty.
  • Zkusit se poohlédnout po aplikaci ke stažení zdarma anebo ji zakoupit.

Pokud víte, že nebudete využívat tyto aplikace vícekrát, pak je dobrou variantou zjistit, jestli někde v nabídce není vhodný program k vyzkoušení. Většinou je k dispozici po nějaký čas zdarma a poté si ho buď zakoupíte anebo odstraníte. Tato zkušební doba je většinou jeden měsíc. Jedním z programů zcela zdarma, který můžete získat pro počítače mající operační systém Windows, je 7-ZIP.

• Tento program naformátuje, zabalí/rozbalí většinu formátů, kterými běžně počítače disponují.
• Hojně se tento program využívá například při odesílání fotografií, které mají velkou datovou schránku.
• Celý proces je velice jednoduchý a zvládne ho i běžný uživatel.

O tom, že slavným vynálezcem nemusí být vždy jen muž, nás přesvědčila už celá řada žen. Jen bývá často rozdíl v oblasti jejich zájmu. Možná, že si roku 1839 známý chicagský inženýr povzdechl nad svou novorozenou dcerou, že je škoda, že se mu nenarodil syn. A také je možné, že by si to samé pomyslil i pradědeček John Fitch, který se podílel na vynálezu parní lodi. Pokud by se narodil chlapec, mohl pokračovat v odkazu svých předků.

• Čas ale ukázal, že osud zasáhl správně a nemohlo se stál nic lepšího nežli to, že se zmíněného roku narodila právě Josephine.

V případě mužského potomka bychom mohli mít na světě o nějaký bezvýznamný vynález více. Díky Josephine máme myčku na nádobí.

Dnešní myčka je na stejném principu

Josephine pocházela z takzvaných vyšších kruhů, proto na žádnou kariéru vůbec nepomýšlela. Po svém sňatku se chovala jako jiné dámy jejích společenských vrstev. Prostě přijímala místní smetánku. Ale tak trochu odlišně se přeci jen chovala. Po každé návštěvě myla veškeré nádobí sama, aby jí porcelán služebnictvo nepotlouklo.

• Drahý servis ale častým mytím trpěl, a tak Josephine přemýšlela, jak by se dalo nádobí umýt, tak, aby ho co nejvíce šetřila.
• A v tu chvíli promluvily geny po tatínkovi i pradědečkovi.

Josephina v dílně za domem sestrojila svůj vynález, kterým byla myčka nádobí.Obsahoval trysky s horkou vodou, uměl využívat mycí prostředky a disponoval vlastním motorem. Roku 1886 si Josephine Cochran podala žádost o patentování svého vynálezu, která byla vyřízena kladně.

• Tato žena měla několik důležitých předpokladů ke svému úspěchu.
  • Jedním z nich bylo i finanční zázemí, které získala sňatkem s bohatým podnikatelem Williamem Cochranem.
  • Pokud by žila v chudé rodině, její jméno bychom dnes neznali.

Možná, že by její myčka nádobí spatřila světlo světa, ale rozhodně by Josephine neměla dostatek financí na žádost o patentování.

O tom, že slavným vynálezcem nemusí být vždy jen muž, nás přesvědčila už celá řada žen. Jen bývá často rozdíl v oblasti jejich zájmu. Možná, že si roku 1839 známý chicagský inženýr povzdechl nad svou novorozenou dcerou, že je škoda, že se mu nenarodil syn. A také je možné, že by si to samé pomyslil i pradědeček John Fitch, který se podílel na vynálezu parní lodi. Pokud by se narodil chlapec, mohl pokračovat v odkazu svých předků.

• Čas ale ukázal, že osud zasáhl správně a nemohlo se stál nic lepšího nežli to, že se zmíněného roku narodila právě Josephine.

V případě mužského potomka bychom mohli mít na světě o nějaký bezvýznamný vynález více. Díky Josephine máme myčku na nádobí.

Dnešní myčka je na stejném principu

Josephine pocházela z takzvaných vyšších kruhů, proto na žádnou kariéru vůbec nepomýšlela. Po svém sňatku se chovala jako jiné dámy jejích společenských vrstev. Prostě přijímala místní smetánku. Ale tak trochu odlišně se přeci jen chovala. Po každé návštěvě myla veškeré nádobí sama, aby jí porcelán služebnictvo nepotlouklo.

• Drahý servis ale častým mytím trpěl, a tak Josephine přemýšlela, jak by se dalo nádobí umýt, tak, aby ho co nejvíce šetřila.
• A v tu chvíli promluvily geny po tatínkovi i pradědečkovi.

Josephina v dílně za domem sestrojila svůj vynález, kterým byla myčka nádobí.Obsahoval trysky s horkou vodou, uměl využívat mycí prostředky a disponoval vlastním motorem. Roku 1886 si Josephine Cochran podala žádost o patentování svého vynálezu, která byla vyřízena kladně.

• Tato žena měla několik důležitých předpokladů ke svému úspěchu.
  • Jedním z nich bylo i finanční zázemí, které získala sňatkem s bohatým podnikatelem Williamem Cochranem.
  • Pokud by žila v chudé rodině, její jméno bychom dnes neznali.

Možná, že by její myčka nádobí spatřila světlo světa, ale rozhodně by Josephine neměla dostatek financí na žádost o patentování.