S největší pravděpodobností už jste někdy někde zaslechli slovo hardware. Tento pojem zaznívá nejednou, ovšem navzdory tomu je tu dost možná i celá řada těch, jimž tento zase až tak moc neříká, případně jim je dokonce zcel neznámý. A to – jak my, kdo jsme v obraze, dobře víme – vypadá poněkud nelogicky. Protože právě hardware míváme na očích, a tudíž by nám povědomí o něm nemělo být cizí.
Co že se pod tímto pojmem ukrývá? Je to vlastně docela prosté. Hardware je lapidárně řečeno všechno, co je na výpočetní technice a jejím příslušenství to hmotné, co bezprostředně vidíme, na co si můžeme sáhnout.
Je to tedy například ona kovová škatule, jíž se říká počítač, a to jak její povrch, tak i všechny ty součástky a další udělátka uvnitř, jež někdy třeba ani neumí laik pojmenovat.
Pak je to to, co se dá s touto krabicí (kabelem nebo třeba i bezdrátově) propojit. Tedy to, na co tu zpravidla nejčastěji zíráme, tedy monitor, to, na co ťukáme nebo do čeho bušíme, tedy klávesnice, to, čím popojíždíme po podložce či ploše stolu a klikáme na to, tedy myš.
Ovšem ani těmito základními součástmi není ještě pojem hardware vyčerpán. Zahrnují se pod něj i další s počítači související zařízení, jako jsou dejme tom tiskárny, skenery, reproduktory, webkamery, mikrofony, herní konzole, externí disky…
Zkrátka a dobře – jakmile můžeme něco, co má něco společného s počítačem, vzít do ruky, je to hardware.
A znamená to tedy, že je hardware u počítače tím nejdůležitějším? Ano i ne. Protože kdybychom tento neměli, nemohli bychom využívat software, tedy všemožné programy, jež by bez hardwaru nebylo na čem spustit. Ovšem na druhou stranu platí i skutečnost, že nebýt softwaru, k čemu by nám hardware byl? K ničemu. Byl by to jen nefunkční přístroj, od kterého by se nám ničeho nedostalo. Pak bychom z něj mohli maximálně utírat prach.
