Díky tomu, že jsme lidé rozdílní, proto máme každý svoje záliby, ve kterých se zdokonalujeme, a jsou pro nás jistým odpočinkem. Někteří se dokonce rozhodli, že svoji usilovnou práci mohou využít i pro svůj podnikatelský záměr a tak když se daří, tak svoje výrobky, produkty nebo i mláďata pošlou dál do světa, aby i druzí se mohli pokochat krásou. To především platí i pro chov malých zebřiček, které se staly pro někoho velkou výzvou. Jejich odchov rozhodně není snadný, ale když se podaří, tak je to nádherná zkušenost a radost zároveň. Navíc od té doby, co se u nás začaly chovat, se povedlo vyšlechtit mnoho barevných typů, které stojí za obdiv.
Zebřička v zajetí
Původně pochází z Austrálie, kde žije ve skutečně hojných počtech a je k vidění snad na každém keři. Mají ráda pestrost ve své stravě, ale převážně zobou drobounká travnatá semínka. Ale nicméně si rády pochutnají i na jablíčku, hruškách, meruňkách nebo i vinné révě. Nepohrdnou ani drobně nastrouhanou mrkvičkou, ale to jsme již přešli k domácí péči. U nás jim do klece můžete vložit i pampelišku, sedmikrásky, jitrocel nebo ptačinec, i to rády ocení. V zajetí se zebřičky chovají od první poloviny 19. století. Mohou se chovat i ve venkovní voliéře, což přinese jisté obživení do zahrad, k pergole či jen potěšení u rodinného domku. Jen je třeba jim najít klidné místo, kde není průvan. Ten skutečně moc rády nemají, stejně tak jako přímé slunce.
Když se podaří vychovat mláďata
Pro chov jsou ideální desetiměsíční samičky, v této době pohlavně dospívají. Mláďata se líhnou poměrně brzy, již po 12–14 dnech a jsou zcela závislá na rodičích. Ale ani tato péče netrvá příliš dlouho, protože zhruba po 21 dnech již opouštějí hnízdo. Rodiče se ale chovají ještě zodpovědně a po dobu zhruba 14 dnů je ještě krmí. Ve třech měsících jsou malí opeřenci připraveni ve svém novém kabátku se přestěhovat k novému chovateli, který se bude rovněž těšit z jejich štěbetání a poskakování. Zebřičky se dožívají až 8 let, ale jejich produktivní věk sahá zhruba jen do třech let jejich života.
