Než se člověk pustí do práce s výpočetní technikou, musí si pochopitelně pořídit veškerý potřebný hardware. Ten je tu pochopitelně na prvním místě, protože ten, kdo by ho neměl, by mohl rovnou na jakoukoliv práci související s výpočetní technikou zapomenout. Poté, co si člověk pořídí takový hardware, s tím ale tento stále ještě prakticky nic nenadělá. Má-li dotyčný hardware, může jím sice zabrat nějaký prostor v místnosti, ale jinak mu tento neposkytne prakticky žádnou užitečnou službu. K tomu je totiž nezbytně zapotřebí sehnat si i potřebný software a tento do hardwaru nainstalovat, aby to běželo tak, jak tomu má být.
A co že je to tedy vlastně ten výše zmíněný hardware, to, bez čeho se žádný uživatel výpočetní techniky nemá šanci obejít?
Pokud bychom si to vysvětlili naprosto polopaticky, tak, aby to pochopil i ten, kdo doposud nikdy s výpočetní technikou do užšího kontaktu nepřišel, jde vlastně o vše hmatatelné, co k výpočetní technice nějakým způsobem patří. Jsou to zařízení, jež umožňují využívání do nich nainstalovaných programů.
Pokud byste to chtěli jmenovitě, pak patří k takovému hardwaru počítačová skříň se všemi díly, jež jsou uvnitř této namontovány, tedy se všemi těmi pevnými disky, síťovými, zvukovými a grafickými kartami a dalšími součástkami. Dále náleží k hardwaru i počítačová myš, klávesnice, monitor, skener, tiskárna, webkamera a další tu více a tu méně nepostradatelná zařízení, jež slouží k tomu, aby plnila určité úkoly, jež jsou od nich očekávány.
Takový hardware tedy skutečně pracuje a přináší lidem užitek. I když vlastně sám o sobě také význam nemá. Hardware totiž dělá to, co dělat má, pouze v případě, že je do něj nainstalován veškerý potřebný software, tedy programy, bez nichž by byly všechny zmíněné přístroje a zařízení nefunkční.
A tak jsou hardware a software potřeba, aby nám mohly počítače prokazovat žádané služby.
