Nejeden z našinců má za to, že vedou podnikatelé přímo snový život. Že si tito jednoduše založili firmu, jaká jim nejlépe vyhovovala, oslovili nějaké ty dodavatele a odběratele, najali si lidi a nyní už se jenom válejí a užívají si blahobytu.
Jenže kolikrát jenom taková představa neodpovídá realitě! Ba kolikrát je tomu i přesně naopak! Dá se vlastně říct, že těch z řad podnikatelů, kdo třou bídu s nouzí, je daleko více než těch, jimž se podařilo dosáhnout onoho života, který je provázen nadbytkem. A většina těch, kdo provozují svůj byznys, se pohybuje někde mezi těmito protipóly, tedy svádí každodenní boj o ekonomické přežití. A to nejednou není ani trochu snadné.
Vezměte si jenom takové shánění zaměstnanců. Kolik je kolem toho starostí! Je logické, že se musí vybrat ti praví, ti, kdo mají schopnosti a umí vzít za práci. Jenže daleko spíše, než na takové naráží podnikatel na lidi, kteří to s prací zase až tak vážně neberou, zato plat by chtěli mít královský. A zatímco si některé státní instituce mohou dovolit dopřávat svým lidem život nad poměry, v soukromé sféře to nejde. Tady se musí napřed vydělat, pak vytvořit dostatečná rezerva a až potom se dá případně uvažovat o nějakých velkých výdělcích. Na což ale mnozí potenciální uchazeči o zaměstnání neslyší. Protože ‚se nenechají od podnikatele vykořisťovat‘.
Pak si vezměte dodavatele materiálu nebo čehokoliv jiného. Není nic nelogického na tom, že i tito si chtějí vydělat, jenže nejednou tito dokážou natolik nadsazovat ceny, že je to neúnosné. A o tom, že by tito byli naprosto seriózní a spolehliví, se velmi často nedá mluvit.
A odběratelé? Ti by chtěli pro změnu všechno za babku. Tlačí na co nejnižší ceny a nejednou se mezi nimi vyskytnou i neplatiči, z nichž se za to dodané jen těžko vydolují nějaké peníze.
Takže když se nad tím zamyslíte – ještě pořád závidíte podnikatelům jejich byznys?
