Blog

Těm, kdo virtuální svět a jeho možnosti využívají, je naprosto jasné, k čemu tento svět, paralelní s tím naším, potřebujeme. Jestli je nám ho k něčemu zapotřebí, pak k tomu, abychom si jeho využíváním tu usnadnili a tu zpříjemnili život anebo dopřáli to, co nám naše realita nejspíše nikdy nedokáže nabídnout.

Ve chvílích, kdy se ocitáme online, se nám otevírají nové a nejednou přímo netušené možnosti, jichž využíváme k tomu, abychom si udělali náš život příjemnějším, snadnějším, abychom si tu dopřávali zábavu a tu ponaučení nejrůznějšího druhu. Protože je to právě internet, kde se dnes dá najít snad všechno, na co si jenom vzpomeneme.

Můžeme se tam prakticky zdarma dozvědět, co se kdy kde ve světě stalo, můžeme tu hrát hry, nakupovat, prodávat, seznamovat se, kontaktovat kohokoliv…

Internet je zkrátka skvělé místo. Ale nic si nezastírejme – virtuální realita může být současně i místem nebezpečným. A jakkoliv tu nehrozí třeba to, že by si na nás někdo počíhal skryt za nějakým tím www se zbraní v ruce, jakkoliv nás tu nikdo nemůže bezprostředně fyzicky ohrozit, rizika jsou tu nemalá.

Jenom tak namátkou:

• Po síti koluje nespočet nejrůznějších typů počítačových virů. A kdykoliv jsme tak online, vystavujeme se určitému riziku, že budeme připraveni o naše data, že budeme sledováni, vydíráni, okradeni nebo doznáme nějakou jinou tímto způsobem zprostředkovanou újmu.
• Nejednou jsme tu i přímo bombardováni různými zdánlivě atraktivními nabídkami, u nichž ale někdy skutečně jen těžko zjistíme, zda jsou skutečně tak skvělé nebo jde jen o pokusy chytit nás na pomyslnou udičku při phishingu.
• Můžeme se tu stát i oběťmi kyberšikany, při níž se nepřátelský akt rozvíjí daleko rychleji a efektivněji, než na něj stačíme reagovat.

A tím nejsou ještě nebezpečí online světa ani zdaleka u konce. A proto je sice vhodné virtuální realitu využívat, ale je třeba činit tak s rozumem a zůstávat ostražitými. Jen tak jsme totiž alespoň relativně v bezpečí.

Těm, kdo virtuální svět a jeho možnosti využívají, je naprosto jasné, k čemu tento svět, paralelní s tím naším, potřebujeme. Jestli je nám ho k něčemu zapotřebí, pak k tomu, abychom si jeho využíváním tu usnadnili a tu zpříjemnili život anebo dopřáli to, co nám naše realita nejspíše nikdy nedokáže nabídnout.

Ve chvílích, kdy se ocitáme online, se nám otevírají nové a nejednou přímo netušené možnosti, jichž využíváme k tomu, abychom si udělali náš život příjemnějším, snadnějším, abychom si tu dopřávali zábavu a tu ponaučení nejrůznějšího druhu. Protože je to právě internet, kde se dnes dá najít snad všechno, na co si jenom vzpomeneme.

Můžeme se tam prakticky zdarma dozvědět, co se kdy kde ve světě stalo, můžeme tu hrát hry, nakupovat, prodávat, seznamovat se, kontaktovat kohokoliv…

Internet je zkrátka skvělé místo. Ale nic si nezastírejme – virtuální realita může být současně i místem nebezpečným. A jakkoliv tu nehrozí třeba to, že by si na nás někdo počíhal skryt za nějakým tím www se zbraní v ruce, jakkoliv nás tu nikdo nemůže bezprostředně fyzicky ohrozit, rizika jsou tu nemalá.

Jenom tak namátkou:

• Po síti koluje nespočet nejrůznějších typů počítačových virů. A kdykoliv jsme tak online, vystavujeme se určitému riziku, že budeme připraveni o naše data, že budeme sledováni, vydíráni, okradeni nebo doznáme nějakou jinou tímto způsobem zprostředkovanou újmu.
• Nejednou jsme tu i přímo bombardováni různými zdánlivě atraktivními nabídkami, u nichž ale někdy skutečně jen těžko zjistíme, zda jsou skutečně tak skvělé nebo jde jen o pokusy chytit nás na pomyslnou udičku při phishingu.
• Můžeme se tu stát i oběťmi kyberšikany, při níž se nepřátelský akt rozvíjí daleko rychleji a efektivněji, než na něj stačíme reagovat.

A tím nejsou ještě nebezpečí online světa ani zdaleka u konce. A proto je sice vhodné virtuální realitu využívat, ale je třeba činit tak s rozumem a zůstávat ostražitými. Jen tak jsme totiž alespoň relativně v bezpečí.

Těm, kdo virtuální svět a jeho možnosti využívají, je naprosto jasné, k čemu tento svět, paralelní s tím naším, potřebujeme. Jestli je nám ho k něčemu zapotřebí, pak k tomu, abychom si jeho využíváním tu usnadnili a tu zpříjemnili život anebo dopřáli to, co nám naše realita nejspíše nikdy nedokáže nabídnout.

Ve chvílích, kdy se ocitáme online, se nám otevírají nové a nejednou přímo netušené možnosti, jichž využíváme k tomu, abychom si udělali náš život příjemnějším, snadnějším, abychom si tu dopřávali zábavu a tu ponaučení nejrůznějšího druhu. Protože je to právě internet, kde se dnes dá najít snad všechno, na co si jenom vzpomeneme.

Můžeme se tam prakticky zdarma dozvědět, co se kdy kde ve světě stalo, můžeme tu hrát hry, nakupovat, prodávat, seznamovat se, kontaktovat kohokoliv…

Internet je zkrátka skvělé místo. Ale nic si nezastírejme – virtuální realita může být současně i místem nebezpečným. A jakkoliv tu nehrozí třeba to, že by si na nás někdo počíhal skryt za nějakým tím www se zbraní v ruce, jakkoliv nás tu nikdo nemůže bezprostředně fyzicky ohrozit, rizika jsou tu nemalá.

Jenom tak namátkou:

• Po síti koluje nespočet nejrůznějších typů počítačových virů. A kdykoliv jsme tak online, vystavujeme se určitému riziku, že budeme připraveni o naše data, že budeme sledováni, vydíráni, okradeni nebo doznáme nějakou jinou tímto způsobem zprostředkovanou újmu.
• Nejednou jsme tu i přímo bombardováni různými zdánlivě atraktivními nabídkami, u nichž ale někdy skutečně jen těžko zjistíme, zda jsou skutečně tak skvělé nebo jde jen o pokusy chytit nás na pomyslnou udičku při phishingu.
• Můžeme se tu stát i oběťmi kyberšikany, při níž se nepřátelský akt rozvíjí daleko rychleji a efektivněji, než na něj stačíme reagovat.

A tím nejsou ještě nebezpečí online světa ani zdaleka u konce. A proto je sice vhodné virtuální realitu využívat, ale je třeba činit tak s rozumem a zůstávat ostražitými. Jen tak jsme totiž alespoň relativně v bezpečí.

Těm, kdo virtuální svět a jeho možnosti využívají, je naprosto jasné, k čemu tento svět, paralelní s tím naším, potřebujeme. Jestli je nám ho k něčemu zapotřebí, pak k tomu, abychom si jeho využíváním tu usnadnili a tu zpříjemnili život anebo dopřáli to, co nám naše realita nejspíše nikdy nedokáže nabídnout.

Ve chvílích, kdy se ocitáme online, se nám otevírají nové a nejednou přímo netušené možnosti, jichž využíváme k tomu, abychom si udělali náš život příjemnějším, snadnějším, abychom si tu dopřávali zábavu a tu ponaučení nejrůznějšího druhu. Protože je to právě internet, kde se dnes dá najít snad všechno, na co si jenom vzpomeneme.

Můžeme se tam prakticky zdarma dozvědět, co se kdy kde ve světě stalo, můžeme tu hrát hry, nakupovat, prodávat, seznamovat se, kontaktovat kohokoliv…

Internet je zkrátka skvělé místo. Ale nic si nezastírejme – virtuální realita může být současně i místem nebezpečným. A jakkoliv tu nehrozí třeba to, že by si na nás někdo počíhal skryt za nějakým tím www se zbraní v ruce, jakkoliv nás tu nikdo nemůže bezprostředně fyzicky ohrozit, rizika jsou tu nemalá.

Jenom tak namátkou:

• Po síti koluje nespočet nejrůznějších typů počítačových virů. A kdykoliv jsme tak online, vystavujeme se určitému riziku, že budeme připraveni o naše data, že budeme sledováni, vydíráni, okradeni nebo doznáme nějakou jinou tímto způsobem zprostředkovanou újmu.
• Nejednou jsme tu i přímo bombardováni různými zdánlivě atraktivními nabídkami, u nichž ale někdy skutečně jen těžko zjistíme, zda jsou skutečně tak skvělé nebo jde jen o pokusy chytit nás na pomyslnou udičku při phishingu.
• Můžeme se tu stát i oběťmi kyberšikany, při níž se nepřátelský akt rozvíjí daleko rychleji a efektivněji, než na něj stačíme reagovat.

A tím nejsou ještě nebezpečí online světa ani zdaleka u konce. A proto je sice vhodné virtuální realitu využívat, ale je třeba činit tak s rozumem a zůstávat ostražitými. Jen tak jsme totiž alespoň relativně v bezpečí.

O tvrzení, že příroda nenadělila stejnou míru talentů každému z nás, asi nikdo nepochybuje. Proto si často povzdechneme nad například na koncertu vážné hudby nebo před krásným obrazem. Ať se budeme snažit sebevíc, tohle prostě nedokážeme. A právě v kreslení je možné udělat velký pokrok. V současné době se stále více hovoří o takzvaném kreslení pravou mozkovou hemisférou. A prý se tak naučí kreslit každý.

• Lektoři těchto kurzů to vysvětlují tím, že člověk v podstatě kreslit umí.
• Stačí si vzpomenout na svá dětská léta, kdy jsme počmárali každý papír a s výsledkem jsme byli více než spokojeni.

Jak je tedy možné, že to naše nadšení pro kreslení zmizelo?

• Má to dva zásadní důvody.
  1. Věkem jsme nuceni více do činnosti zapojovat levou mozkovou hemisféru a tím pádem vidíme věci tak trochu jiným pohledem.
  2. A druhým důvodem je obava z neúspěchu a stálé podceňování sebe sama.

Hlavním důvodem je ale to, že nejsme schopni to, co vidíme, přenést do kresby.Je to velká škoda, protože kreslení je velice uvolňující záležitost.

Odbourejte zábrany a pusťte se do toho

Chce to prostě vyzkoušet. Je asi jasné, že ne z každého z nás bude profesionální malíř nebo kreslíř, ale mít kreslení jako svůj koníček, je velmi příjemné. Je to činnost, která uvolňuje stres a můžeme si u ní krásně odpočinout.

• Hoďte tedy za hlavu veškeré zábrany a vyzkoušejte to.
• Zprvu asi nebude dílo dokonalé, ale postupem času se jistě zdokonalíte a budete se divit, co vše jste schopni vytvořit.

Je dobré si své výtvory označit datem a ukládat. Po čase se můžete podívat, jaké jste udělali pokroky. Třeba se podivíte a třeba se pobavíte. Rozhodně se ale nic nemá vzdávat předem a pokud vás kreslení láká a překážkou je jen obava z neúspěchu, pak se do toho pusťte ještě dnes. Nikdy není pozdě posunout se o kousek dál a zjistit, jaké máme skryté rezervy.

O tvrzení, že příroda nenadělila stejnou míru talentů každému z nás, asi nikdo nepochybuje. Proto si často povzdechneme nad například na koncertu vážné hudby nebo před krásným obrazem. Ať se budeme snažit sebevíc, tohle prostě nedokážeme. A právě v kreslení je možné udělat velký pokrok. V současné době se stále více hovoří o takzvaném kreslení pravou mozkovou hemisférou. A prý se tak naučí kreslit každý.

• Lektoři těchto kurzů to vysvětlují tím, že člověk v podstatě kreslit umí.
• Stačí si vzpomenout na svá dětská léta, kdy jsme počmárali každý papír a s výsledkem jsme byli více než spokojeni.

Jak je tedy možné, že to naše nadšení pro kreslení zmizelo?

• Má to dva zásadní důvody.
  1. Věkem jsme nuceni více do činnosti zapojovat levou mozkovou hemisféru a tím pádem vidíme věci tak trochu jiným pohledem.
  2. A druhým důvodem je obava z neúspěchu a stálé podceňování sebe sama.

Hlavním důvodem je ale to, že nejsme schopni to, co vidíme, přenést do kresby.Je to velká škoda, protože kreslení je velice uvolňující záležitost.

Odbourejte zábrany a pusťte se do toho

Chce to prostě vyzkoušet. Je asi jasné, že ne z každého z nás bude profesionální malíř nebo kreslíř, ale mít kreslení jako svůj koníček, je velmi příjemné. Je to činnost, která uvolňuje stres a můžeme si u ní krásně odpočinout.

• Hoďte tedy za hlavu veškeré zábrany a vyzkoušejte to.
• Zprvu asi nebude dílo dokonalé, ale postupem času se jistě zdokonalíte a budete se divit, co vše jste schopni vytvořit.

Je dobré si své výtvory označit datem a ukládat. Po čase se můžete podívat, jaké jste udělali pokroky. Třeba se podivíte a třeba se pobavíte. Rozhodně se ale nic nemá vzdávat předem a pokud vás kreslení láká a překážkou je jen obava z neúspěchu, pak se do toho pusťte ještě dnes. Nikdy není pozdě posunout se o kousek dál a zjistit, jaké máme skryté rezervy.

O tvrzení, že příroda nenadělila stejnou míru talentů každému z nás, asi nikdo nepochybuje. Proto si často povzdechneme nad například na koncertu vážné hudby nebo před krásným obrazem. Ať se budeme snažit sebevíc, tohle prostě nedokážeme. A právě v kreslení je možné udělat velký pokrok. V současné době se stále více hovoří o takzvaném kreslení pravou mozkovou hemisférou. A prý se tak naučí kreslit každý.

• Lektoři těchto kurzů to vysvětlují tím, že člověk v podstatě kreslit umí.
• Stačí si vzpomenout na svá dětská léta, kdy jsme počmárali každý papír a s výsledkem jsme byli více než spokojeni.

Jak je tedy možné, že to naše nadšení pro kreslení zmizelo?

• Má to dva zásadní důvody.
  1. Věkem jsme nuceni více do činnosti zapojovat levou mozkovou hemisféru a tím pádem vidíme věci tak trochu jiným pohledem.
  2. A druhým důvodem je obava z neúspěchu a stálé podceňování sebe sama.

Hlavním důvodem je ale to, že nejsme schopni to, co vidíme, přenést do kresby.Je to velká škoda, protože kreslení je velice uvolňující záležitost.

Odbourejte zábrany a pusťte se do toho

Chce to prostě vyzkoušet. Je asi jasné, že ne z každého z nás bude profesionální malíř nebo kreslíř, ale mít kreslení jako svůj koníček, je velmi příjemné. Je to činnost, která uvolňuje stres a můžeme si u ní krásně odpočinout.

• Hoďte tedy za hlavu veškeré zábrany a vyzkoušejte to.
• Zprvu asi nebude dílo dokonalé, ale postupem času se jistě zdokonalíte a budete se divit, co vše jste schopni vytvořit.

Je dobré si své výtvory označit datem a ukládat. Po čase se můžete podívat, jaké jste udělali pokroky. Třeba se podivíte a třeba se pobavíte. Rozhodně se ale nic nemá vzdávat předem a pokud vás kreslení láká a překážkou je jen obava z neúspěchu, pak se do toho pusťte ještě dnes. Nikdy není pozdě posunout se o kousek dál a zjistit, jaké máme skryté rezervy.

O tvrzení, že příroda nenadělila stejnou míru talentů každému z nás, asi nikdo nepochybuje. Proto si často povzdechneme nad například na koncertu vážné hudby nebo před krásným obrazem. Ať se budeme snažit sebevíc, tohle prostě nedokážeme. A právě v kreslení je možné udělat velký pokrok. V současné době se stále více hovoří o takzvaném kreslení pravou mozkovou hemisférou. A prý se tak naučí kreslit každý.

• Lektoři těchto kurzů to vysvětlují tím, že člověk v podstatě kreslit umí.
• Stačí si vzpomenout na svá dětská léta, kdy jsme počmárali každý papír a s výsledkem jsme byli více než spokojeni.

Jak je tedy možné, že to naše nadšení pro kreslení zmizelo?

• Má to dva zásadní důvody.
  1. Věkem jsme nuceni více do činnosti zapojovat levou mozkovou hemisféru a tím pádem vidíme věci tak trochu jiným pohledem.
  2. A druhým důvodem je obava z neúspěchu a stálé podceňování sebe sama.

Hlavním důvodem je ale to, že nejsme schopni to, co vidíme, přenést do kresby.Je to velká škoda, protože kreslení je velice uvolňující záležitost.

Odbourejte zábrany a pusťte se do toho

Chce to prostě vyzkoušet. Je asi jasné, že ne z každého z nás bude profesionální malíř nebo kreslíř, ale mít kreslení jako svůj koníček, je velmi příjemné. Je to činnost, která uvolňuje stres a můžeme si u ní krásně odpočinout.

• Hoďte tedy za hlavu veškeré zábrany a vyzkoušejte to.
• Zprvu asi nebude dílo dokonalé, ale postupem času se jistě zdokonalíte a budete se divit, co vše jste schopni vytvořit.

Je dobré si své výtvory označit datem a ukládat. Po čase se můžete podívat, jaké jste udělali pokroky. Třeba se podivíte a třeba se pobavíte. Rozhodně se ale nic nemá vzdávat předem a pokud vás kreslení láká a překážkou je jen obava z neúspěchu, pak se do toho pusťte ještě dnes. Nikdy není pozdě posunout se o kousek dál a zjistit, jaké máme skryté rezervy.

O tvrzení, že příroda nenadělila stejnou míru talentů každému z nás, asi nikdo nepochybuje. Proto si často povzdechneme nad například na koncertu vážné hudby nebo před krásným obrazem. Ať se budeme snažit sebevíc, tohle prostě nedokážeme. A právě v kreslení je možné udělat velký pokrok. V současné době se stále více hovoří o takzvaném kreslení pravou mozkovou hemisférou. A prý se tak naučí kreslit každý.

• Lektoři těchto kurzů to vysvětlují tím, že člověk v podstatě kreslit umí.
• Stačí si vzpomenout na svá dětská léta, kdy jsme počmárali každý papír a s výsledkem jsme byli více než spokojeni.

Jak je tedy možné, že to naše nadšení pro kreslení zmizelo?

• Má to dva zásadní důvody.
  1. Věkem jsme nuceni více do činnosti zapojovat levou mozkovou hemisféru a tím pádem vidíme věci tak trochu jiným pohledem.
  2. A druhým důvodem je obava z neúspěchu a stálé podceňování sebe sama.

Hlavním důvodem je ale to, že nejsme schopni to, co vidíme, přenést do kresby.Je to velká škoda, protože kreslení je velice uvolňující záležitost.

Odbourejte zábrany a pusťte se do toho

Chce to prostě vyzkoušet. Je asi jasné, že ne z každého z nás bude profesionální malíř nebo kreslíř, ale mít kreslení jako svůj koníček, je velmi příjemné. Je to činnost, která uvolňuje stres a můžeme si u ní krásně odpočinout.

• Hoďte tedy za hlavu veškeré zábrany a vyzkoušejte to.
• Zprvu asi nebude dílo dokonalé, ale postupem času se jistě zdokonalíte a budete se divit, co vše jste schopni vytvořit.

Je dobré si své výtvory označit datem a ukládat. Po čase se můžete podívat, jaké jste udělali pokroky. Třeba se podivíte a třeba se pobavíte. Rozhodně se ale nic nemá vzdávat předem a pokud vás kreslení láká a překážkou je jen obava z neúspěchu, pak se do toho pusťte ještě dnes. Nikdy není pozdě posunout se o kousek dál a zjistit, jaké máme skryté rezervy.

O tvrzení, že příroda nenadělila stejnou míru talentů každému z nás, asi nikdo nepochybuje. Proto si často povzdechneme nad například na koncertu vážné hudby nebo před krásným obrazem. Ať se budeme snažit sebevíc, tohle prostě nedokážeme. A právě v kreslení je možné udělat velký pokrok. V současné době se stále více hovoří o takzvaném kreslení pravou mozkovou hemisférou. A prý se tak naučí kreslit každý.

• Lektoři těchto kurzů to vysvětlují tím, že člověk v podstatě kreslit umí.
• Stačí si vzpomenout na svá dětská léta, kdy jsme počmárali každý papír a s výsledkem jsme byli více než spokojeni.

Jak je tedy možné, že to naše nadšení pro kreslení zmizelo?

• Má to dva zásadní důvody.
  1. Věkem jsme nuceni více do činnosti zapojovat levou mozkovou hemisféru a tím pádem vidíme věci tak trochu jiným pohledem.
  2. A druhým důvodem je obava z neúspěchu a stálé podceňování sebe sama.

Hlavním důvodem je ale to, že nejsme schopni to, co vidíme, přenést do kresby.Je to velká škoda, protože kreslení je velice uvolňující záležitost.

Odbourejte zábrany a pusťte se do toho

Chce to prostě vyzkoušet. Je asi jasné, že ne z každého z nás bude profesionální malíř nebo kreslíř, ale mít kreslení jako svůj koníček, je velmi příjemné. Je to činnost, která uvolňuje stres a můžeme si u ní krásně odpočinout.

• Hoďte tedy za hlavu veškeré zábrany a vyzkoušejte to.
• Zprvu asi nebude dílo dokonalé, ale postupem času se jistě zdokonalíte a budete se divit, co vše jste schopni vytvořit.

Je dobré si své výtvory označit datem a ukládat. Po čase se můžete podívat, jaké jste udělali pokroky. Třeba se podivíte a třeba se pobavíte. Rozhodně se ale nic nemá vzdávat předem a pokud vás kreslení láká a překážkou je jen obava z neúspěchu, pak se do toho pusťte ještě dnes. Nikdy není pozdě posunout se o kousek dál a zjistit, jaké máme skryté rezervy.