Kdykoliv je potřeba využít výpočetní techniku, neobejde se to bez využití hardwaru. Ti z nás, kteří tento pojem znají, vědí samozřejmě naprosto dokonale, proč je tomu tak. Ale co ti z našich řad, kteří pojem hardware dosud neznají, respektive jimž tento zrovna moc neříká? Ti ho pochopitelně musí použít též, jenom možná vůbec netuší, že ho používají, jakkoliv je to zjevné. Protože co to ten hardware je? To je přece tak jednoduché! To je přece všechno, co je na výpočetní technice hmatatelné, co fyzicky existuje.
Pokud se bavíme o hardwaru, máme tím na mysli to, čemu se obvykle říká počítač, plus navrch i to, co se k tomuto dá nějakým způsobem připojit, aby to plnilo určitou úlohu, jež se od toho očekává.
K hardwaru tak patří, vezmeme-li to od základu, počítačová skříň se všemi součástmi, které jsou do ní zabudovány, tedy s těmi různými grafickými, zvukovými a síťovými kartami, pevnými disky, ventilátorem a podobně.
Pak se sem řadí ty naprosto běžné a notoricky známé věci, jako jsou monitor, klávesnice a počítačová myš, bez nichž by bylo prakticky nemožné takový počítač obsluhovat a využívat.
Ale tím to ještě ani zdaleka nekončí, protože různých zařízení, která se s výpočetní technikou pojí, existuje spousta. Jsou tu třeba i tiskárny, skenery, reproduktory, webkamery, je tu to či ono. O čem už třeba nemají laici ani tušení.
Zkrátka a dobře se pojmem hardware označuje to, co existuje fyzicky, na co si můžeme sáhnout a manipulovat s tím.
Mohlo by se tedy zdát, že je hardware tím nejzásadnějším, co se výpočetní techniky týká. Protože nebýt tohoto, nemohli bychom s výpočetní technikou vlastně vůbec pracovat. Neměli bychom na čem spouštět programy a vše by bylo marné. Ovšem jakkoliv je hardware nesmírně důležitý, není ani tento vším. Bez nainstalovaného softwaru by totiž nic nedělal. A kvůli tomu bychom si přece počítače nepořizovali.
