Když je řeč o výpočetní technice, neobejde se to bez používání mnoha nejrůznějších odborných termínů. A tyto zákonitě dělají laikům nejednou potíže, protože jde o natolik sofistikovaný obor, že tomu v podstatě laik, který není z oboru, nemá ani šanci porozumět. A tak se soudný člověk, který není z oboru, ani nesnaží tvářit, že tomu všemu rozumí. Je lepší přiznat, že něco nevíme, než se lehce znemožnit ve chvíli, kdy se tváříme, že tomu rozumíme, ale opak je pravdou.
Ovšem zatímco se dá pochopit a snadno tolerovat, že většina z nás nerozumí naprosté většině ze zaznívajících výrazů, jsou tu i pojmy, jimž by se rozumět mělo, u nichž by každý měl vědět, co obnášejí. Alespoň naprosto základní povědomí by mělo být samozřejmostí.
Stoprocentně bychom tak měli vědět aspoň to, co je to hardware. Protože ten je něčím, s čím přicházejí do styku všichni, kdo výpočetní techniku používají nebo alespoň vidí. Pracovat na počítači a nevědět o existenci hardwaru je prostě ostuda.
A o co že tedy v tomto případě jde?
Je-li řeč o hardwaru, dá se tento jednoduše vysvětlit jako to všechno, co patří k ‚počítači‘ a čeho se tu lze dotknout.
Píšete něco na klávesnici? Pak se dotýkáte prsty jedné části hardwaru. Díváte se na monitor? Pak se díváte na další hardware. Vadí vám, že se na monitoru neděje to, co by se tam mělo dít? Pak je možná vypnutý a možná správně nefungující další hardware, jímž je samotný počítač, tedy skříň se všemi uvnitř instalovanými součástkami.
Hardwarem je ale i tiskárna, i skener, i počítačová myš, i jakýkoliv další kus techniky, jenž je s počítačem propojen. Každý přístroj sám o sobě tu je hardwarem. A je tu od toho, aby v něm běžely nějaké programy, jež už ale k hardwaru nepatří, jež jsou nenahmatatelné, a tedy nesou označení software.
Hardwaru je třeba, aby bylo možné používat software. A obojí je tedy nezbytně důležité.
