Lidé, kteří si v současnost pořizují telefony, mají stále vyšší nároky. Stále více od takových přístrojů očekávají, a kdyby jim někdo nabídl klasický přístroj, kterým by se dalo jenom mluvit s osobou nacházející se u sluchátka druhého, volaného přístroje, vysmáli by se mu. Něco takového, po čem jsme třeba i ještě před čtvrtstoletím nejednou po léta marně toužili, by dnes nemělo ani sebemenší naději na úspěch, klasická pevná linka, na níž by se dalo jedině vytočit nebo v nejmodernějším případě vymačkat telefonní číslo, by se dnes setkala jedině s úsměvem nebo opovržením.
Dnešní telefony musí být přece dokonalejší. Panečku, kolik jenom toho tyto musí umět! Tolik, že se jim vlastně říká chytré alias smart telefony plným právem.
Že musí být mobilní, tedy přenosné z místa na místo, o tom se snad ani není třeba bavit, to je přece naprostá samozřejmost. Stejně jako je zcela běžné i to, že se z nich musí dát kromě dovolání se poslat i nějaká ta esemeska. Jenže to přece dokázala i každá dnes už naprosto nemoderní ‚cihla‘. Je třeba ještě víc! Mnohem víc!
A co že tedy dnešní telefony umí? Co všechno musely zvládnout, co se musely naučit, aby stály lidem alespoň za vzbuzení zájmu a snad i za koupi?
Dnešním chytrým telefonům je vlastní i to, že se dá s jejich pomocí surfovat na internetu, že si na ně lze stáhnout nejrůznější hry a další aplikace, které slouží tu k tomu a tu k onomu. Na takových telefonech musí být možné hrát nejrůznější hry, takové aparáty musí posloužit klidně i jako fotoaparát, navigace nebo kdeco dalšího. Vyjmenovávat si všechny tyto funkce tu ani není zapotřebí, protože jde pokrok v tomto oboru kupředu mílovými kroky a tak by chytrý telefon, jenž bych vám popsal, mohl být už zanedlouho, až budete číst tyto řádky, předpotopní.
Protože telefony nejsou lidé. A musí tedy být chytré. Aby se spolu s nimi cítili chytřejší i jejich majitelé. Ti, kteří se třeba nemají kromě chytrého telefonu jakou chytrostí pochlubit.
