Jestli by bylo na soukromém podnikání něco skvělého, pak by to byl fakt, kdyby byli podnikatelé skutečně vždy placeni jenom a pouze podle množství a kvality odvedené práce. Protože jde o snaživé lidi, kteří jsou ochotni za sebe převzít svůj díl odpovědnosti a napnout všechny své síly, což pro různé zaměstnance nebývá zase až tak typické.
Ovšem ono je smutnou pravdou, že ani maximální nasazení není pro byznys vždy synonymem pro úspěch. Ani ti nejschopnější a nejpilnější z podnikatelů nemají jistotu, že si přijdou na své, protože je tu i celá řada dalších vlivů, jež je mohou poškozovat a často také poškozují. Někdy zklamou odběratelé, někdy dodavatelé, někdy jsou problémy s neplatičstvím, s kolísajícími cenami vstupů, s daněmi a dalšími povinnými odvody…
Je tu prostě spousta různých okolností, jež mohou i těm nejpracovitějším podnikatelům jejich byznys komplikovat, ne-li přímo znemožňovat. Je to smůla, ale je to tak. A pak aby podnikatelé namísto pilné práce vymýšleli způsoby, jak se alespoň udržet nad vodou, jak přečkat těžké doby. Což se někdy nějak zvládne, ovšem někdy bohužel také ne.
Tak už to v podnikání chodí. Člověk se tu může sice mít i královsky, ale může i klesnout až na úplné dno. Jak jsme toho svědky třeba i v dnešní době, kdy by mnozí z našich soukromníků sice rádi pracovali, rádi by provozovali svůj byznys, ale neděje se tak, navzdory tomu, že by byl o jejich služby i dostatečný zájem. Stačí pouhá pandemie a pár zakazujících politiků a ti, kdo se vrhnuli na svůj vlastní byznys, aby náhle seděli doma a doufali, že snad nějak přetrpí tuto komplikovanou situaci a že jim snad dá stát nějaké drobné, aby bylo aspoň co jíst.
Což by se soukromému byznysu dít nemělo, ale prostě se to děje. Protože by správně mělo po zásluze platit, že řemeslo má zlaté dno, a ne devatero řemesel, desátá bída.
