Když člověk zaslechne nějaký vysoce odborný termín, nevadí, že mu nerozumí. Nikdo přece nemůže vědět všechno, nikdo není špičkovým odborníkem ve všech představitelných oblastech života, a proto se toleruje, že nikdo neví všechno. Ovšem navzdory tomu jsou i odborné termíny, jež by lidé znát měli, a to proto, že už jsou tyto natolik rozšířené a hojně využívané, že by jejich neznalost mohla být považována za přece jenom nenormální.
Nejednou tak slýcháme třeba pojem hardware. Narazit na něj můžeme leckde, mluví o něm nejrůznější lidé. A je dost nepříjemné, pokud nevíme, oč jde, když se jedná o něco, co ti druzí chápou naprosto samozřejmě.
Jenže člověk se v takové chvíli třeba i bojí zeptat, co že to je, aby tím nedal ještě více najevo svoji neznalost. A tak třeba mlčí a tápe.
A aby netápal, je tu tento článek. Ve kterém si hardware trochu blíže představíme.
Když někdo mluví o hardwaru, mluví vlastně o čemkoliv z oboru výpočetní techniky, co je hmatatelné, o všech reálně existujících předmětech, jež se pod výpočetní techniku dají nějak zahrnout. Řeč je tedy například o počítačové skříni a o všech součástech, jež jsou do této namontované, může se mluvit o počítačové klávesnici či myši, o monitoru, tiskárně, skeneru, webové kameře, reproduktorech, sluchátkách, konzolích a podobných předmětech.
Jakmile cokoliv z výpočetní techniky vidíme samotné o sobě na vlastní oči, jakmile si na to můžeme sáhnout, přenést to z místa na místo, prostě jakmile to fyzicky existuje, je to hardware.
Hardware je současně i tím, na čem se dají spustit a využívat různé počítačové programy, tedy software. Což je rovněž jeho významnou vlastností, protože kdyby tomu tak nebylo, byl by hardware pouhou bezvýznamnou dekorací. Díky programům ale může plnit svou funkci a je tedy nezbytný pro všechny, kdo chtějí využívat služeb výpočetní techniky a jít s dobou, nezaostávat.
