Umíte si představit uživatele nějaké té výpočetní techniky, který by se dokázal obejít bez hardwaru nebo který by dokázal hardware kreativně nahradit něčím jiným? Pokud ano, pak určitě není něco v pořádku. A nejspíše v takovém případě nejste v obraze a nevíte, co že to ten hardware vlastně je. Protože kdybyste to věděli, nikdy byste něco podobného tvrdit nemohli.
Pokud se totiž bavíme o hardwaru, dá se velice zjednodušeně říci, že se bavíme o něčem, co je na výpočetní technice nějak hmotné. Máme tím na mysli cokoliv, co lze uchopit do ruky, co lze samotné o sobě vidět na vlastní oči, prostě co fyzicky existuje. A jak už se mnou nyní souhlasit budete, bez toho to nejde, protože počítač bez počítače obsluhovat nemůžeme a bez nejrůznějších přídavných zařízení se často také obejít nedá.
Vezměte si třeba, že byste neměli počítačovou skříň se všemi součástmi, jež jsou do ní nainstalované, jako jsou dejme tomu pevný disk, grafická, zvuková či síťová karta, ventilátor a podobně. Pak byste vlastně neměli naději počítač používat, protože bez tohoto by nebylo žádné k tomuto připojené zařízení k ničemu.
Pak bychom se určitě neobešli ani bez monitoru, který je také hardwarem. Počítač by bez něj sice také fungovat dokázal, jenže bychom nevěděli, co se tu vlastně děje, a to by nám znemožňovalo jakoukoliv smysluplnou činnost s takovým zařízením.
Z toho, co spadá mezi hardware, pak pochopitelně nelze postrádat ani klávesnici, ani počítačovou myš. To dá rozum. A nejednou se hodí i další hardware, jímž je dejme tomu tiskárna, skener, reproduktory, webkamera…
Ještě dlouho bychom si tu dokázali vyjmenovávat to, co se dá s počítačem propojit a co se tím pádem stává hardwarem. Ale vyjmenovávat vám to tu už nebudu. Hardware je prostě všechno to pevné a hmatatelné, co k výpočetní technice patří. A s takovou definicí si laik klidně dokáže vystačit.
