Když něco nevidíme, neslyšíme, nenahmatáme ani jinak neregistrujeme, obvykle o to nemáme zájem. Protože k čemu by nám něco takto iluzorního bylo, že? My lidé máme raději to, co je hmotným statkem, jak se říká.
Ovšem existují i výjimky. A mezi ty patří bezesporu software. I když je tento sám o sobě vlastně ‚ničím‘, i když nám tento samotný nemůže posloužit vůbec k ničemu, přesto ho tradičně využíváme a pořizujeme si ho, aby nám prokazoval své služby. Služby, k jejichž poskytování ale tento vyžaduje i svůj ‚hmotný protějšek‘, tedy hardware.
Proč je nám softwaru zapotřebí? Logicky proto, že jde o nejrozmanitější typy programů, které se spustí na příslušném hardwarovém zařízení a svým fungováním na těchto zařízeních nám prokazují nějaké ty užitečné služby.
Software nám je znám zejména ve spojení s výpočetní technikou. Umožňuje nám jenom tak namátkou dejme tomu psaní na počítači, a to podle typu v různých formátech, umožňuje nám tu vytvářet a zpracovávat obrázky a fotografie, umožňuje nám zobrazovat internetové prezentace a využívat jejich služby, komunikovat, přehrávat videa či různé hry, umožňuje nám tu leccos ukládat…
Ještě dlouho by se dalo v tomto výčtu pokračovat. Protože vývoji softwaru se dnes věnuje kdekdo, stále další a další verze se na nás valí ze všech stran a není snad nikoho, kdo by si tu nevybral to, co mu může nějak prospět.
Ovšem je logické, že software nejen pomáhá či baví, ale může také škodit. A že toho škodlivého softwaru na internetu existuje! Je ho tolik a v tolik modifikacích, že se jeho likvidací uživí mnohé firmy provozující své antivirové programy, v nichž je vlastně rovněž využíván určitý software.
A tak se dá říci, že se bez softwaru neobejdeme. Potřebujeme ho k životu, byť samozřejmě někdo méně a někdo více. A nezdá se, že by tomu mělo být někdy jinak. Protože jsou takové programy užitečné.
