Je to právě software, co pomyslně vdechne počítačům život. Je to software, díky němuž vykonávají grafické, síťové a zvukové karty, pevný disk, RAM a další součásti počítače nějakou funkci, díky němu se na monitoru objevuje to, co se tu objevuje, díky němu se dá dejme tomu skenovat, tisknout, psát, stahovat leccos z internetu, software umožňuje úpravu obrázků, vytváření a ukládání nejrůznějších materiálů v nejrůznějších formátech… Což by bez softwaru absolutně nepřipadalo v úvahu.
Software je tedy nezbytnou součástí výpočetní techniky. Je nezbytný, ač ho vlastně nikdo nikdy nemůže ani uvidět, ani uchopit. To, co z něj máme, je jenom to, co s jeho pomocí vzniká.
Takový software je nainstalovaný do počítače a setrvává v tomto, dokud se nám ho nepodaří nějak (chtěně či nechtěně) smazat. Je tu nahraný a čeká na to, až ho vlastník počítače využije. Někdy naprosto automaticky, to když se počítač zapne a tím se spustí jeho běžný chod, někdy cíleně, to když si tu člověk otevře program, který pro chod počítače nezbytný není, který je tu od toho, aby splnil svou osobitou funkci, když je této zrovna třeba.
Takový software nám tedy dává možnost využívat počítače a jejich součásti a příslušenství tak, jak jsme na to zvyklí. Díky němu funguje to, co by jinak bylo jenom zbytečnou hromádkou pospojovaných součástí bez jakékoliv funkce. A proto je takový software nezbytný každému, kdo nějakou výpočetní techniku nějak využívá. A na důležitosti mu nic neubírá ani ta skutečnost, že sám takový software není a nikdy nebude k vidění ani k uchopení.
