Když člověku přijde na mysl nějaký ten soukromý byznys, obvykle se tomuto vybaví v první řadě úspěchy a bohatství. Stalo se u nás totiž snad už přímo tradicí, že máme soukromé podnikatele za úspěšné lidi, kteří se vydali svou vlastní cestou, jsou úspěšní a peníze se jim jenom hrnou. A vůbec si nepřipouštíme, že jsou i docela odlišné případy, a takových rozhodně není málo.
Byznysje prostě něčím, co může člověka povznášet a dostat ho třeba až do ráje, stejně jako tím, co dotyčného pro změnu stáhne až na úplné dno. Není tu totiž prakticky nic jisté, a o tom, zda se někomu bude v jeho byznysu dařit nebo ne, rozhodují jak píle a schopnosti, tak v nemalé míře i štěstěna.
A proto je někdy dobré, když se někdo rozhodne vydat se touto cestou, ale někdy je tomu také právě naopak.
Každopádně ale platí, že ten, kdo s byznysem začíná, nemůže počítat s úspěchy a bohatstvím už od prvních okamžiků. Přinejmenším zkraje tomu totiž bývá vesměs přesně naopak. Člověk si napřed musí vybrat sféru, v níž se hodlá angažovat, pak si musí zajistit vše, co bude k takovému podnikání zapotřebí, což stojí nejednou i nemalé peníze, musí se možná i najmout zaměstnanci a vyřídit stohy všemožné byrokracie. A až poté se může samotný byznys rozjet.
Ale ani pak nemusí být ještě vyhráno. Je třeba sehnat si i odbytiště, i dodavatele, je třeba neopomenout ani náležitou propagaci, a při tom je třeba neustále počítat. Aby člověk věděl, jak na tom je, a něco podnikl, kdyby se dařit přestalo.
A pak se to snad už konečně rozjede a dostaví se i to, co lidé podnikatelům nejednou závidí, tedy peníze, úspěchy a svoboda. Potom to snad konečně začne vynášet a podnikatel si může ulehčeně oddechnout.
Anebo také ne. Protože toho, co se může v byznysu kdykoliv pokazit, je dost a dost. A je třeba počítat s tím, že se nemusí dařit vždy. Protože v podnikání není nikdy nic jisté.
