Není ničím neobvyklým, když si někdo z lidí usmyslí, že se pustí do soukromého podnikání. Takové rozhodnutí je totiž výlučně na každém z nás, a pokud se někdo domnívá, že je to pro něj to pravé, není důvod, proč mu takovou možnost upírat.
Jenže dát se na soukromé podnikání není něco, co by bylo vhodné podceňovat. Tady je třeba konat velice uvážlivě a věru přinejmenším dvakrát měřit, než se do toho řízne. Protože soukromé podnikání neznamená jenom svobodu a neomezené příjmy. To znamená i celou řadu rizik, jež se rozhodně nesmí podcenit. Protože jakmile někdo spustí svůj vlastní byznys, je sice svým vlastním pánem, jenže to nejenom v tom dobrém, nýbrž i ve zlém. A že je těžkostí, které mohou v souvislosti s podnikáním vzniknout!
Mnozí z těch, kdo o podnikání prozatím jenom uvažují, už se ve svých představách vidí třeba na pozici někoho takového, jako byl dejme tomu Baťa. Vidí, jak mají hory peněz, jak jsou světoznámí, úspěšní a provází je velice solidní pověst.
Jenže jaká je realita, když se takoví našinci skutečně dají do díla? Nejprve aby sháněli dost možná i nemalé peníze na rozjezd svého byznysu, tedy aby se div neplazili po kolenou před různými bankéři.
Pak se někdy shánějí zaměstnanci, a v takové chvíli člověk nejednou ztratí iluze o tom, že jsou lidé slušní, pracovití, poctiví a čestní, že jim nejde jenom o to, urvat si co nejvíc z toho, co není jejich.
Pak je třeba vybavit si provozovnu, což nemusí být nijak lehké, a pak přijde pro změnu to dost možná nejtěžší, tedy hledání solventních a spolehlivých odběratelů. A jestliže jsou zájemci o práci – již zmínění zaměstnanci – všelijací, za mnoho obchodních partnerů by už teprve nikdo nedal ruku do ohně.
A pak je někdo takový konečně svým pánem. Konečně může začít podnikat a třeba se mu konečně začne i trochu dařit.
Pokud tedy vzápětí nepřijdou politici s tím, že si PES žádá kvůli covidu, aby se to tady zavřelo. Což je spíše než důvod k radosti důvod hodit si mašli.
