Fungování soukromého byznysu je pro neznalé jedince naprosto jasné. Podnikatel levně nakoupí materiál, suroviny nebo dejme tomu součástky, něco z tohoto vytvoří a prodá to se ziskem někomu dalšímu, kdo mu za to zaplatí víc, než kolik stály vstupy do podobné výroby, dost na to, aby z toho podnikatel dokázal žít. Případně podnikatel zúročí své znalosti a dovednosti, u nichž se z takových nehmotných předpokladů stávají peníze i tehdy, když je to prodávané vlastně virtuální, je to pouhá myšlenka nebo jiná intelektuální hodnota.
A tak by to také mělo podle ekonomické teorie být. Jenže ono se toto v podstatě jednoduché vysvětlení byznysu v mnoha ohledech může komplikovat. A takové problémy jsou docela běžným úkazem.
Stává se, že odběratel nezaplatí. A rázem je nad slunce jasné, že onen podnikatel nemá ty peníze, jež by měl mít, a je kvůli tomu na nule či dokonce v mínusu.
Někdy dodavatelé nedodají to, co měli, a onen podnikatel pak nemá co zhodnocovat a nevydělává. A naopak aby často ještě řešil problémy s odběrateli, kteří na to nevyrobené čekají.
Nejedno stávkují zaměstnanci, případně tito nepracují tak, jak by měli. A někdy se nedaří zaměstnance pro určité pozice dokonce ani sehnat. A zkuste se pak vžít do pozice někoho, kdo má firmu, v níž nikdo nepřikládá ruku k dílu!
Problémy tu mohou být s měnícími se zákony a předpisy, s berňákem i dalšími úřady a institucemi, časté bývají tahanice s bankami, musí se vymýšlet reklamní kampaně a obchodní strategie…
