Je pochopitelné, že leckterým z takových pojmů laikové nerozumí. Prostě se s nimi nesetkávají, nepoužívají je, a tudíž ani nemohou vědět, oč že se jedná.
Ovšem jsou i termíny z oboru výpočetní techniky, kterým by i neodborníci rozumět měli. Protože jde o samotné základy, které se považují za automaticky chápané, a ten, kdo jim nerozumí, je tak nevyhnutelně zcela ‚mimo mísu‘.
Vezměme si třeba slovo software. Copak je vůbec možné, aby ho někdo neznal, když ho používá každý, kdo se kdy dostal do kontaktu s nějakou podobnou technikou? A přece se najde dost těch, kteří nechápou až tak docela nebo možná dokonce vůbec, co toto slovo obnáší. A to je pochopitelně chyba, již bychom měli napravit.
A proto si pojďme aspoň krátce a jednoduše říci, co to software je.
Jedná se vlastně o jakékoliv programy, které kdy někdo vytvořil a které se dají do techniky zvané výpočetní nainstalovat. Ačkoliv jsou takové programy zcela nehmotné, do rukou je nevezmeme a očima neuvidíme, jsou tyto naprosto nezbytné. A to proto, že právě díky nim plní počítače své funkce.
Některé z podobných programů umí to, jiné ono, ale poslouží jedině tehdy, když se provozují v náležitém technickém zařízení. Samy o sobě nejsou nic než nahrávka na některém nosiči, která nikomu ničím neposlouží.
Některé z programů patřících mezi software bývají v počítači nainstalovány automaticky od počátku a slouží k tomu, aby počítač vůbec fungoval, jiné jsou volitelné podle toho, co uživatel od počítače očekává. Ale i ten i onen software má jedno společné. Kdyby ho nebylo, mohli bychom počítače rovnou vyhodit.
