Proč je tomu tak? Jednoduše. Co byste si asi tak zapínali, kdybyste neměli část hardwaru nazývanou počítač, tedy počítačovou skříň se všemi těmi grafickými, síťovými a zvukovými kartami, s harddiskem, ventilátorem a podobně uvnitř? Na co byste se dívali, kdybyste neměli ke zmíněnému počítači připojený monitor, který se rovněž zahrnuje pod pojem hardware? Na čem byste psali nebo zadávali nějaké příkazy, kdybyste neměli klávesnici, čím byste posouvali po podložce, kdybyste neměli počítačovou myš? To vše patří mezi hardware, stejně jako další příslušenství, jako jsou dejme tomu reproduktory, sluchátka, skener, tiskárna, konzole a tak dále.
O hardwaru se dá tedy jednoduše říci, že jde o veškerá ta zařízení, která si můžeme ohmatat a která tu plní svoji určitou funkci. Bez nichž se prostě nedá obejít, pokud potřebujeme, aby nám výpočetní technika splňovala to, co nám splňovat má.
Dále se pak dá o hardwaru dodat to, že se jedná o zařízení, která slouží k využívání softwaru, tedy toho, co se v oblasti výpočetní techniky pro změnu ohmatat nedá. Do hardwaru se ony programy nahrají, na hardwaru se spustí a pracují tak, jak mají. Nebo by tomu tak aspoň mělo být. Bez hardwaru se tu prostě nedá obejít, protože bez tohoto by nebylo na čem ony nenahmatatelné programy provozovat.
A proto je hardware naprosto nezbytný. Vždyť kdybyste ho neměli, jak byste si přečetli třeba tyto řádky? Nijak. Bez monitoru byste je neviděli, bez počítače nestáhli a třeba bez tiskárny nevytiskli. A jinak byste se k nim nedostali.
