PozitivnÄ› obvykle vnÃmáme ten software, který si poÅ™izujeme k tomu, aby nám prokazoval dobré služby. Takových programů je nepÅ™eberné množstvà a vyjmenovat si je tu nenà vlastnÄ› vůbec možné, protože co chvÃli vznikajà dalÅ¡Ã, a naopak mizà ty, jež splnily svoji úlohu a neobstály v soupeÅ™enà s jejich novÄ›jÅ¡Ãmi alternativami. Takový software zÃskáváme nÄ›kdy za penÃze, nÄ›kdy ale i zdarma, a použÃváme ho k tomu, k Äemu ho použÃvat potÅ™ebujeme.
Software, jenž se naÅ¡Ã pÅ™Ãzni naopak netěšÃ, a to plným právem, je ten, který nám Å¡kodÃ. A tÃm nemyslÃm jenom využitelné programy, které nám v naÅ¡ich zaÅ™ÃzenÃch nÄ›kdy ‚stávkujÑ a neodvádà práci, již by odvádÄ›t mÄ›ly, ale pÅ™edevÅ¡Ãm to, co je zrozeno k tomu, aby si tÃm autor polepÅ¡il na úkor jiných uživatelů nebo aby tÄ›mto uÅ¡kodil.
Mezi tento typ softwaru patřà logicky pÅ™edevÅ¡Ãm ony známé viry, to, co může nÄ›komu krást data, nÄ›komu tato mazat nebo pozměňovat, nÄ›komu jeho poÄÃtaÄ zahlcovat, zpomalovat nebo i nenávratnÄ› zaÅ¡ifrovat Äi jinak poÅ¡kodit. A byÅ¥ o tento typ softwaru nestojÃme, nejednou k nám stejnÄ› doputuje. A nám nezbývá nic jiného, než se ho pokouÅ¡et zbavit softwarem k tomu urÄeným, tedy tÃm v antivirových programech.
ProstÄ› nám toho může software nabÃdnout i způsobit dost a dost. A to i navzdory tomu, že je vlastnÄ› sám o sobÄ› neviditelný a námi neuchopitelný.