Jsou odborné termíny, bez nichž se v praktickém životě neobejdeme, jsou naopak i ty, které potřebuje znát jenom úzký okruh specialistů, a jsou i ty, které sice nejsou pro život zase až tak zásadní, ale přesto by je lidé znát asi měli.
K těm posledně zmíněným patří dejme tomu i pojem hardware. Jistě, nikdo se nemusí obávat, že by se ho ptali kolemjdoucí na ulici, oč jde, na toto téma se nevedou ani sáhodlouhé a časté diskuse, nezavadíme o něj zase až tak často ani v médiích, ani nikde jinde. Ale přesto bychom měli vědět, oč jde.
A oč jde?
Mnozí z vás už si jsou nejspíše jisti správnou odpovědí. Protože spousta z nás už vlastní nebo alespoň používá počítač, a při jeho pořizování nebo následném provozování toto slovo slyšela a musela si zjistit, oč jde.
Ale nemusí to být pravidlo. Stejně jako by nemuselo být pravdou, že je každá odpověď, kterou mají lidé za správnou, skutečně správná. A proto si připomeňme, že pokud se budeme bavit o docela běžných uživatelských počítačích, nalezneme u nich následující prvky, jež pod pojem hardware spadají.
Jsou to dejme tomu:
- počítačová skříň
- monitor
- klávesnice
- počítačová myš
- elektrický zdroj
- základní deska
- sběrnice
- mikroprocesor
- operační paměť
- grafická karta
- síťová karta
- zvuková karta
- pevný disk
- a různá vstupní a výstupní zařízení, jako jsou dejme tomu tiskárny, scannery a podobně.
Jinými slovy je to to, co je na počítači hmotné, co fyzicky existuje, co si můžeme osahat. Je to to, co je nezbytné k tomu, aby se do toho nainstaloval nebo se prostřednictvím tohoto využíval software, jenž je u počítačů naopak tím nehmotným.
Hardware je prostě to, co je na výpočetní technice pro lidi to nejpochopitelnější. Protože to každý vidí už na první pohled. Jsou to všechny ty součástky a technická zařízení, bez nichž by nebyla výpočetní technika k ničemu.
