Co je to hardware?

Ten, kdo pracuje s výpoÄetní technikou, dozajista ví, co to hardware je. A to z toho prostého důvodu, že se bez nÄ›j neobejde a že je s ním v bezprostÅ™edním kontaktu už ve chvíli, kdy svůj poÄítaÄ zapíná. Protože i ono tlaÄítko, jímž se poÄítaÄ uvádí v chod, je vlastnÄ› souÄástí toho vÅ¡eho, Äemu se hardware říká.
Každý tedy urÄitÄ› ví, co to hardware je. Jenom si tÅ™eba prostÄ› ze zaÄáteÄnické nevÄ›domosti neuvÄ›domuje, že je to to, co to je.

A co že to tedy hardware jako takový je? Pokud bychom si to mÄ›li vysvÄ›tlit naprosto lapidárnÄ›, jde o vÅ¡echno, co k takové výpoÄetní technice patří a co je hmotné, tedy Äeho se dá dotknout, s Äím se dá manipulovat. Což znamená, že sem patří i to, co vidíme a je kdykoliv na dosah, jako jsou poÄítaÄová myÅ¡, klávesnice, monitor, poÄítaÄová skříň Äi elektrický zdroj, i to, co sice kdykoliv na dosah nemáme, co ale pÅ™esto přítomno je, jen ve skrytu, jako dejme tomu základní deska, mikroprocesor, operaÄní paměť, grafická, síťová Äi zvuková karta, pevný disk nebo sbÄ›rnice, případnÄ› další zařízení, jež lze k takovému poÄítaÄi kvůli jejich funkci pÅ™ipojit. To vÅ¡e je tu alespoň teoreticky možné vzít do ruky, to vÅ¡e je hmotné a pevné, tedy hard. Tedy hardware.
Na tomto pojmu tedy vlastnÄ› není nic nepochopitelného, že? Je to prostÄ› to, co si můžeme ohmatat, co můžeme pohladit, když nám to prokazuje dobrou službu, nebo do Äeho by se dalo praÅ¡tit ve chvíli, kdy to nÄ›jakým způsobem vzdoruje. Anebo je to to, s Äím se posléze zapotíme, když to pÅ™enášíme nefunkÄní do opravny.

A k Äemu je takový hardware dobrý? Pokud se bavíme o tom, co patří bezprostÅ™ednÄ› k poÄítaÄové sestavÄ›, slouží tento k tomu, aby se do nÄ›j nahrálo to nehmotné, nazývané software, co se dá díky hardwaru využívat, aÄ se toho nikdy dotknout nedá, a pokud se jedná o přídavná zařízení, pak k tomu, aby to dejme tomu tisklo, skenovalo a podobnÄ›.
Bez hardwaru to prostÄ› nejde. A nikdy nepůjde. Protože kdo nemá hardware, nemá ani poÄítaÄ.