Není možné, aby se člověk nějak neživil. Každý potřebuje mít alespoň takové příjmy, za které by se dalo pořídit to nejnezbytnější, to, bez čeho se na světě vůbec nedá být. A pochopitelně jsou žádoucí příjmy, jež převyšují hranici tohoto naprostého minima.
Nejsprávnějším způsobem, jak si k penězům přijít, je pochopitelně práce. Protože mají-li mít peníze význam, musí tu být něco, co se za ně dá nakoupit, a takové zboží vzniká právě díky práci, to jinak světla světa nespatří. A pracovat se dá v zásadě dvěma způsoby. Lze se o práci ucházet u někoho, kdo ji člověku nabídne, a lze se také pustit do něčeho vlastního, do něčeho, co se označuje jako byznys.
Každá z těchto variant má svá plus i mínus, a je tedy na člověku samotném, pro kterou možnost se rozhodne. Zda vezme zavděk zase ne až tak dobře honorovanou pozicí zaměstnance, který jen plní pokyny svých šéfů a podle toho dostává svůj nijak závratný, ale jistý plat, nebo zda se vydá na soukromou dráhu, kde je svým vlastním pánem, kde se sám rozhoduje, co a jak bude, a sám také určuje, jak se využijí veškeré vydělané peníze, ovšem s tím, že se tu také nemusí zadařit a pak mu nikdo nebude krýt záda a on si tak třeba i pomyslně natluče ústa.
Každá z těchto možností má svá pozitiva i negativa, a proto by si měl každý zvolit to, co mu vyhovuje nejlépe. A pokud se rozhodne pro byznys, měl by určitě už od samého počátku vědět, co a jak hodlá dělat, kdo budou jeho dodavatelé, odběratelé a partneři. Měl by vědět, jak si tu bude přicházet k penězům, a aspoň tušit i to, co si počne za předpokladu, že někdy příjmy vypadnou, že nebudou výnosy stát za to nebo nastanou jiné komplikace. Protože soukromé podnikání je určitě v mnoha ohledech dobrá věc, ale dokáže se i krutě vymstít tomu, na koho dolehnou nezvladatelné problémy. A to přece nikdo nechce.
