Software jsou totiž nejrůznÄ›jÅ¡Ã programy, jež se dajà do výpoÄetnà techniky nainstalovat, a instalujà se sem právÄ› proto, aby se mohlo v poÄÃtaÄi a jeho eventuálnÃm dalÅ¡Ãm pÅ™ÃsluÅ¡enstvà odehrávat to, co si od výpoÄetnà techniky pÅ™ejeme.
Takové programy nám dávajà možnost na poÄÃtaÄi psát, prohlÞet si různé soubory, komunikovat pÅ™es internet, pÅ™ÃsluÅ¡ný software nám dává možnosti tisknout na tiskárnÄ›, skenovat, upravovat snÃmky, hrát hry, vytvářet různé prezentace… VýÄet vÅ¡eho toho, co nám software umožňuje, by byl sáhodlouhý.
A protože jsou potÅ™eby jednotlivých uživatelů výpoÄetnà techniky různé, a i hardware se Äasto liÅ¡Ã jeden od druhého, použÃvá každý naÅ¡inec takový software, jaký je mu dostupný, jaký je využitelný a potÅ™ebný. NÄ›které programy má ÄlovÄ›k v poÄÃtaÄi od samého zaÄátku, nÄ›které si sem nainstaluje dodateÄnÄ›, a když jsou tyto kompatibilnà v hardwarem, tedy s tou hmotnou Äástà výpoÄetnà techniky, je s nimi tÅ™eba i radost pracovat.
I když jsou pochopitelnÄ› i programy, jež ÄlovÄ›ka nepotěšÃ. K takovým patřà pÅ™edevÅ¡Ãm to, co se dá souhrnnÄ› oznaÄit jako poÄÃtaÄové viry a co tu ÄlovÄ›ku Å¡kodÃ. I když vlastnÄ› jak komu – tomu, kdo je vytvářà a pouÅ¡tà do svÄ›ta, sloužÃ. A aby neÅ¡kodily, je tÅ™eba zajistit si antivirovou ochranu, což je vlastnÄ› také software.
Software je tedy stoprocentnÄ› zapotÅ™ebÃ. I když jde jenom o nÄ›jaké programy, které samotné nikdy neuvidÃme na vlastnà oÄi ani nevezmeme do ruky.