VýpoÄetnà technika se už dávno stala neodmyslitelnou souÄástà naÅ¡ich životů. Tato už dávno nenà jenom nÄ›ÄÃm iluzornÃm, o Äem u nás nemá nikdo pomalu ani potuchy, už dávno tato nenà ani výluÄnou výsadou hrstky vyvolených a movitých jedinců. VýpoÄetnà technika už se u nás dávno rozÅ¡ÃÅ™ila a stala se nÄ›ÄÃm, bez Äeho nejednou už ani nedovedeme žÃt. A je naprosto logické, že se u nás výpoÄetnà technika stává nejen stále hojnÄ›jÅ¡Ã, ale nabývá i na kvalitÄ›. Je stále vÃce a vÃce toho, k Äemu ji lze využÃvat, a i to, co je na nà tradiÄnÄ› využÃváno, se neustále zdokonaluje.
A zdokonaluje se tu logicky nejenom to, co vidÃme a co můžeme uchopit do rukou, tedy hardware, ale i to (a možná pÅ™edevÅ¡Ãm to), co je v této oblasti rukama neuchopitelné a samo o sobÄ› oÄima nezpozorovatelné, tedy to nazývané software.
A co že to vlastně ten software je? Jak tento pojem vysvětlit někomu, kdo ho nenà schopen pochopit, protože jde o něco, co mu nelze samotné ukázat?
NejjednoduÅ¡eji se dá software vysvÄ›tlit jako programy, které se instalujà do výpoÄetnà (a nejen výpoÄetnÃ) techniky, aby zde umožňovaly fungovánà toho kterého zaÅ™ÃzenÃ. Takový hmotnÄ› neexistujÃcà program se nahraje dejme tomu do poÄÃtaÄe, pak se na tomto spustà a rázem se dá dÃky nÄ›mu dejme tomu psát, malovat, sledovat internet… ProstÄ› co program, to jiná uživateli nabÃzená možnost využitÃ.
A zatÃmco poÄÃtaÄ jako takový by byl zhola k niÄemu, byl by to jen pÅ™Ãstroj bez jakéhokoliv využitÃ, je tento dÃky nainstalovanému softwaru nÄ›ÄÃm, co může poskytovat i pÅ™Ãmo neocenitelné služby. Software je to, co vdechne výpoÄetnà technice imaginárnà život, co z nà dÄ›lá pro lidi užiteÄný nástroj.
I když je nasnadÄ›, že stejnÄ› jako vÅ¡ude jinde se i v Å™adách softwaru najdou ‚Äerné ovce‘, jež uživatelům této techniky neprospÃvajÃ, ale naopak Å¡kodÃ. A kdo už mÄ›l nÄ›kdy zavirovaný poÄÃtaÄ, vÃ, o Äem mluvÃm. Ale pÅ™esto je software užiteÄný. K Äemu by nám byly poÄÃtaÄe, které by bez nÄ›j nic neumÄ›ly, že?
