Určitě každý z vás aspoň nějakého soukromého podnikatele zná. Tito jsou totiž dnes už v našich řadách zastoupeni více než hojně a potkáváme je tak klidně i na každém kroku. A kdo to takoví soukromí podnikatelé jsou? Jsou to lidé víceméně jako já nebo vy, lišící se pouze tím, že na rozdíl od zaměstnanců provozují svůj vlastní byznys. Vydělávají si tedy sami na sebe, jsou svými vlastními pány, a to se vším, co toto obnáší, i s tím dobrým, i s tím zlým.
A proč se lidé do takového podnikání pouštějí, když toto může mít i hodně nepříjemné stinné stránky? Jednoduše proto, že tu mohou být i možná plus, jež jsou vůči těmto negativům více než lákavou protiváhou.
Ten, kdo podniká, je skutečně svým vlastním pánem ve své firmě, kterého mohou do jisté míry ovlivňovat vlastně jenom dodavatelé, odběratelé a stát. Tedy ti, kdo mu něco mají dodávat, kdo u něj mají nakupovat nebo instituce, která si jednoduše strhává ze zisků, jež takový byznys přináší, daně a další povinné odvody.
Podnikatel tak může vlastně dělat cokoliv, co se mu zlíbí a co neodporuje zákonům a předpisům, respektive v dnešní době protipandemickým opatřením. Může si chodit do práce, kdy se mu zlíbí, může si tu pracovat tak, jak se mu zlíbí, může si brát peníze z firemní kasy, pokud v ní pochopitelně nějaké jsou, může tu určovat pomyslná pravidla hry. A to je samozřejmě lákavá představa. Tak lákavá, že jí nejednou podlehnou i ti, jimž se taková optimistická vize nevyplní. A oni tak skončí třeba i v konkurzu, zadlužení klidně i na celý zbytek života.
Prostě není soukromý byznys zaručeným zdrojem bohatství. Nikdo tu nemá nic jisté, každý se musí činit, seč mu síly a schopnosti stačí, a doufat, že to nakonec vyjde. A dodnes existující podnikatelé jsou důkazem toho, že se to určitě zvládnout dá. Ovšem pochopitelně jen tehdy, když to člověk bere zodpovědně.
