Blog

Někdo by si možná mohl říci, že žádný virtuální svět vlastně ani nepotřebujeme. Máme přece ten náš reálný, ve kterém žijeme, a v něčem imaginárním se ani nedá fyzicky existovat, tak proč by měl hledat někdo alternativu?

Ale není tomu tak. Jakkoliv onen online svět k životu jako takovému vhodný není, určitě se bez něj mnozí z nás už ani nedokážou obejít. Nebo tedy přesněji by se bez něj obejít dalo, ale četným našincům by to notně zkomplikovalo každodenní život s tím, co ho provází, a podepsalo by se to negativně i na lecčem z toho, co už dnes považujeme za naprostou samozřejmost.

Bez online nabídek bychom se prostě vývojově vrátili o notný kus cesty zpět. Leckdo z nás starších by se tak vrátil do svého mládí, a ti mladší pak do dob, jež ani nezažili.

Jenom tak namátkou:

1. Ztratili bychom možnost posílat si e-maily, a tyto by musely být nahrazeny dávnými pomalými, nepohodlnými a dražšími alternativami. Tedy obyčejnými či doporučenými dopisy, faxy a v nejrychlejším a nejdražším případě telegramy. A to by byla otrava, že?
2. Kdybychom se chtěli dozvědět, kdy nám kam co jede, nevyhledali bychom si spoj pohodlně a ve chvilce odkudkoliv, kde je online připojení, ale museli bychom pracně pročítat knihy s jízdními řády, zakoupené za hříšné peníze, cestovat na nádraží a tam pročítat vyvěšené vytištěné řády a zjišťovat, co znamená ta která zkratka u nich, nebo stát v dlouhých frontách u informačních kanceláří.
3. Kdybychom chtěli vědět, co se kde děje, museli bychom platit za denní tisk nebo si den zorganizovat tak, abychom mohli v čase, kdy se vysílá zpravodajství, sedět u televize či rádia.
4. Bez online připojení bychom nemohli ani nakupovat přes internet a museli za čímkoliv chodit či dokonce dojíždět do nejednou i hodně vzdálených obchodů, a porovnávání cenových nabídek by znamenalo putovat celou věčnost od obchodu k obchodu a pročítat cenovky.

A takových komplikací by se ještě našlo!

Ale naštěstí býváme online. A díky bohu či kdo ví komu vlastně za to.

Někdo by si možná mohl říci, že žádný virtuální svět vlastně ani nepotřebujeme. Máme přece ten náš reálný, ve kterém žijeme, a v něčem imaginárním se ani nedá fyzicky existovat, tak proč by měl hledat někdo alternativu?

Ale není tomu tak. Jakkoliv onen online svět k životu jako takovému vhodný není, určitě se bez něj mnozí z nás už ani nedokážou obejít. Nebo tedy přesněji by se bez něj obejít dalo, ale četným našincům by to notně zkomplikovalo každodenní život s tím, co ho provází, a podepsalo by se to negativně i na lecčem z toho, co už dnes považujeme za naprostou samozřejmost.

Bez online nabídek bychom se prostě vývojově vrátili o notný kus cesty zpět. Leckdo z nás starších by se tak vrátil do svého mládí, a ti mladší pak do dob, jež ani nezažili.

Jenom tak namátkou:

1. Ztratili bychom možnost posílat si e-maily, a tyto by musely být nahrazeny dávnými pomalými, nepohodlnými a dražšími alternativami. Tedy obyčejnými či doporučenými dopisy, faxy a v nejrychlejším a nejdražším případě telegramy. A to by byla otrava, že?
2. Kdybychom se chtěli dozvědět, kdy nám kam co jede, nevyhledali bychom si spoj pohodlně a ve chvilce odkudkoliv, kde je online připojení, ale museli bychom pracně pročítat knihy s jízdními řády, zakoupené za hříšné peníze, cestovat na nádraží a tam pročítat vyvěšené vytištěné řády a zjišťovat, co znamená ta která zkratka u nich, nebo stát v dlouhých frontách u informačních kanceláří.
3. Kdybychom chtěli vědět, co se kde děje, museli bychom platit za denní tisk nebo si den zorganizovat tak, abychom mohli v čase, kdy se vysílá zpravodajství, sedět u televize či rádia.
4. Bez online připojení bychom nemohli ani nakupovat přes internet a museli za čímkoliv chodit či dokonce dojíždět do nejednou i hodně vzdálených obchodů, a porovnávání cenových nabídek by znamenalo putovat celou věčnost od obchodu k obchodu a pročítat cenovky.

A takových komplikací by se ještě našlo!

Ale naštěstí býváme online. A díky bohu či kdo ví komu vlastně za to.

Někdo by si možná mohl říci, že žádný virtuální svět vlastně ani nepotřebujeme. Máme přece ten náš reálný, ve kterém žijeme, a v něčem imaginárním se ani nedá fyzicky existovat, tak proč by měl hledat někdo alternativu?

Ale není tomu tak. Jakkoliv onen online svět k životu jako takovému vhodný není, určitě se bez něj mnozí z nás už ani nedokážou obejít. Nebo tedy přesněji by se bez něj obejít dalo, ale četným našincům by to notně zkomplikovalo každodenní život s tím, co ho provází, a podepsalo by se to negativně i na lecčem z toho, co už dnes považujeme za naprostou samozřejmost.

Bez online nabídek bychom se prostě vývojově vrátili o notný kus cesty zpět. Leckdo z nás starších by se tak vrátil do svého mládí, a ti mladší pak do dob, jež ani nezažili.

Jenom tak namátkou:

1. Ztratili bychom možnost posílat si e-maily, a tyto by musely být nahrazeny dávnými pomalými, nepohodlnými a dražšími alternativami. Tedy obyčejnými či doporučenými dopisy, faxy a v nejrychlejším a nejdražším případě telegramy. A to by byla otrava, že?
2. Kdybychom se chtěli dozvědět, kdy nám kam co jede, nevyhledali bychom si spoj pohodlně a ve chvilce odkudkoliv, kde je online připojení, ale museli bychom pracně pročítat knihy s jízdními řády, zakoupené za hříšné peníze, cestovat na nádraží a tam pročítat vyvěšené vytištěné řády a zjišťovat, co znamená ta která zkratka u nich, nebo stát v dlouhých frontách u informačních kanceláří.
3. Kdybychom chtěli vědět, co se kde děje, museli bychom platit za denní tisk nebo si den zorganizovat tak, abychom mohli v čase, kdy se vysílá zpravodajství, sedět u televize či rádia.
4. Bez online připojení bychom nemohli ani nakupovat přes internet a museli za čímkoliv chodit či dokonce dojíždět do nejednou i hodně vzdálených obchodů, a porovnávání cenových nabídek by znamenalo putovat celou věčnost od obchodu k obchodu a pročítat cenovky.

A takových komplikací by se ještě našlo!

Ale naštěstí býváme online. A díky bohu či kdo ví komu vlastně za to.

Někdo by si možná mohl říci, že žádný virtuální svět vlastně ani nepotřebujeme. Máme přece ten náš reálný, ve kterém žijeme, a v něčem imaginárním se ani nedá fyzicky existovat, tak proč by měl hledat někdo alternativu?

Ale není tomu tak. Jakkoliv onen online svět k životu jako takovému vhodný není, určitě se bez něj mnozí z nás už ani nedokážou obejít. Nebo tedy přesněji by se bez něj obejít dalo, ale četným našincům by to notně zkomplikovalo každodenní život s tím, co ho provází, a podepsalo by se to negativně i na lecčem z toho, co už dnes považujeme za naprostou samozřejmost.

Bez online nabídek bychom se prostě vývojově vrátili o notný kus cesty zpět. Leckdo z nás starších by se tak vrátil do svého mládí, a ti mladší pak do dob, jež ani nezažili.

Jenom tak namátkou:

1. Ztratili bychom možnost posílat si e-maily, a tyto by musely být nahrazeny dávnými pomalými, nepohodlnými a dražšími alternativami. Tedy obyčejnými či doporučenými dopisy, faxy a v nejrychlejším a nejdražším případě telegramy. A to by byla otrava, že?
2. Kdybychom se chtěli dozvědět, kdy nám kam co jede, nevyhledali bychom si spoj pohodlně a ve chvilce odkudkoliv, kde je online připojení, ale museli bychom pracně pročítat knihy s jízdními řády, zakoupené za hříšné peníze, cestovat na nádraží a tam pročítat vyvěšené vytištěné řády a zjišťovat, co znamená ta která zkratka u nich, nebo stát v dlouhých frontách u informačních kanceláří.
3. Kdybychom chtěli vědět, co se kde děje, museli bychom platit za denní tisk nebo si den zorganizovat tak, abychom mohli v čase, kdy se vysílá zpravodajství, sedět u televize či rádia.
4. Bez online připojení bychom nemohli ani nakupovat přes internet a museli za čímkoliv chodit či dokonce dojíždět do nejednou i hodně vzdálených obchodů, a porovnávání cenových nabídek by znamenalo putovat celou věčnost od obchodu k obchodu a pročítat cenovky.

A takových komplikací by se ještě našlo!

Ale naštěstí býváme online. A díky bohu či kdo ví komu vlastně za to.

Někdo by si možná mohl říci, že žádný virtuální svět vlastně ani nepotřebujeme. Máme přece ten náš reálný, ve kterém žijeme, a v něčem imaginárním se ani nedá fyzicky existovat, tak proč by měl hledat někdo alternativu?

Ale není tomu tak. Jakkoliv onen online svět k životu jako takovému vhodný není, určitě se bez něj mnozí z nás už ani nedokážou obejít. Nebo tedy přesněji by se bez něj obejít dalo, ale četným našincům by to notně zkomplikovalo každodenní život s tím, co ho provází, a podepsalo by se to negativně i na lecčem z toho, co už dnes považujeme za naprostou samozřejmost.

Bez online nabídek bychom se prostě vývojově vrátili o notný kus cesty zpět. Leckdo z nás starších by se tak vrátil do svého mládí, a ti mladší pak do dob, jež ani nezažili.

Jenom tak namátkou:

1. Ztratili bychom možnost posílat si e-maily, a tyto by musely být nahrazeny dávnými pomalými, nepohodlnými a dražšími alternativami. Tedy obyčejnými či doporučenými dopisy, faxy a v nejrychlejším a nejdražším případě telegramy. A to by byla otrava, že?
2. Kdybychom se chtěli dozvědět, kdy nám kam co jede, nevyhledali bychom si spoj pohodlně a ve chvilce odkudkoliv, kde je online připojení, ale museli bychom pracně pročítat knihy s jízdními řády, zakoupené za hříšné peníze, cestovat na nádraží a tam pročítat vyvěšené vytištěné řády a zjišťovat, co znamená ta která zkratka u nich, nebo stát v dlouhých frontách u informačních kanceláří.
3. Kdybychom chtěli vědět, co se kde děje, museli bychom platit za denní tisk nebo si den zorganizovat tak, abychom mohli v čase, kdy se vysílá zpravodajství, sedět u televize či rádia.
4. Bez online připojení bychom nemohli ani nakupovat přes internet a museli za čímkoliv chodit či dokonce dojíždět do nejednou i hodně vzdálených obchodů, a porovnávání cenových nabídek by znamenalo putovat celou věčnost od obchodu k obchodu a pročítat cenovky.

A takových komplikací by se ještě našlo!

Ale naštěstí býváme online. A díky bohu či kdo ví komu vlastně za to.

V dnešním světě se, jak známo daří nejlépe těm, kdo jsou finančně dostatečně zaopatření. Takoví lidé totiž mají pomalu všude dveře dokořán, takovým se vyhoví pomalu ve všech ohledech. A to právě proto, že za to, co vyžadují, mohou zaplatit.
Ti, kdo jsou na tom po ekonomické stránce nevalně nebo dokonce špatně, pak takovou výhodu nemají, ti v dnešním světě uspějí daleko méně pravděpodobně.
A tak je zkrátka skutečností, že jsou finance důležitá věc, že se bez nich nedá obejít. A kdyby tyto náhle zmizely, přestal by svět v té podobě, v jaké ho známe, existovat.

Ovšem s financemi to není zase až tak jednoduché, jak by si ti, kdo se omezují pouze na povědomí o existenci peněz, mohli nejednou myslet. Protože aby to fungovalo, nestačí jenom na nějakém území vytisknout či vyrazit peníze a dát je do oběhu. Tady je třeba dnes a denně zařizovat i mnohé záležitosti, jež s nimi souvisejí.
V první řadě musí být takové finance emitovány institucí, jíž lze důvěřovat. Což bývá obvykle nějaká centrální banka.
Dále je třeba zajistit, aby byla zákony daná jistota, že peníze představují to, co představují. Tedy že vyjadřují určitou hodnotu, jež nebude nikde a nikým zpochybněna.

Dále je třeba tu uvolňovat a tu přitvrzovat fiskální politiku, je třeba stanovovat úrokové sazby, tisknout další peníze či ty stávající stahovat z oběhu, bojovat proti nežádoucím spekulacím a falšování měny, reagovat na saldo v zahraničním obchodě, vydávat dluhopisy, nastavovat daně a podobně, a to s cílem zajistit měně určitou hodnotu a stabilitu. Je třeba zajišťovat oběh měny, ideální inflaci, případně devalvovat, je třeba vytvářet státní rezervy, jež zaručí nežádoucí výkyvy na trhu…
Prostě je svět financí hodně komplikovaná věc. Je třeba mnoha odborníků, mnoha činností a záležitostí, aby nám finance dobře sloužily. Abychom o ně stáli a aby bylo dobré je mít.

V dnešním světě se, jak známo daří nejlépe těm, kdo jsou finančně dostatečně zaopatření. Takoví lidé totiž mají pomalu všude dveře dokořán, takovým se vyhoví pomalu ve všech ohledech. A to právě proto, že za to, co vyžadují, mohou zaplatit.
Ti, kdo jsou na tom po ekonomické stránce nevalně nebo dokonce špatně, pak takovou výhodu nemají, ti v dnešním světě uspějí daleko méně pravděpodobně.
A tak je zkrátka skutečností, že jsou finance důležitá věc, že se bez nich nedá obejít. A kdyby tyto náhle zmizely, přestal by svět v té podobě, v jaké ho známe, existovat.

Ovšem s financemi to není zase až tak jednoduché, jak by si ti, kdo se omezují pouze na povědomí o existenci peněz, mohli nejednou myslet. Protože aby to fungovalo, nestačí jenom na nějakém území vytisknout či vyrazit peníze a dát je do oběhu. Tady je třeba dnes a denně zařizovat i mnohé záležitosti, jež s nimi souvisejí.
V první řadě musí být takové finance emitovány institucí, jíž lze důvěřovat. Což bývá obvykle nějaká centrální banka.
Dále je třeba zajistit, aby byla zákony daná jistota, že peníze představují to, co představují. Tedy že vyjadřují určitou hodnotu, jež nebude nikde a nikým zpochybněna.

Dále je třeba tu uvolňovat a tu přitvrzovat fiskální politiku, je třeba stanovovat úrokové sazby, tisknout další peníze či ty stávající stahovat z oběhu, bojovat proti nežádoucím spekulacím a falšování měny, reagovat na saldo v zahraničním obchodě, vydávat dluhopisy, nastavovat daně a podobně, a to s cílem zajistit měně určitou hodnotu a stabilitu. Je třeba zajišťovat oběh měny, ideální inflaci, případně devalvovat, je třeba vytvářet státní rezervy, jež zaručí nežádoucí výkyvy na trhu…
Prostě je svět financí hodně komplikovaná věc. Je třeba mnoha odborníků, mnoha činností a záležitostí, aby nám finance dobře sloužily. Abychom o ně stáli a aby bylo dobré je mít.

V dnešním světě se, jak známo daří nejlépe těm, kdo jsou finančně dostatečně zaopatření. Takoví lidé totiž mají pomalu všude dveře dokořán, takovým se vyhoví pomalu ve všech ohledech. A to právě proto, že za to, co vyžadují, mohou zaplatit.
Ti, kdo jsou na tom po ekonomické stránce nevalně nebo dokonce špatně, pak takovou výhodu nemají, ti v dnešním světě uspějí daleko méně pravděpodobně.
A tak je zkrátka skutečností, že jsou finance důležitá věc, že se bez nich nedá obejít. A kdyby tyto náhle zmizely, přestal by svět v té podobě, v jaké ho známe, existovat.

Ovšem s financemi to není zase až tak jednoduché, jak by si ti, kdo se omezují pouze na povědomí o existenci peněz, mohli nejednou myslet. Protože aby to fungovalo, nestačí jenom na nějakém území vytisknout či vyrazit peníze a dát je do oběhu. Tady je třeba dnes a denně zařizovat i mnohé záležitosti, jež s nimi souvisejí.
V první řadě musí být takové finance emitovány institucí, jíž lze důvěřovat. Což bývá obvykle nějaká centrální banka.
Dále je třeba zajistit, aby byla zákony daná jistota, že peníze představují to, co představují. Tedy že vyjadřují určitou hodnotu, jež nebude nikde a nikým zpochybněna.

Dále je třeba tu uvolňovat a tu přitvrzovat fiskální politiku, je třeba stanovovat úrokové sazby, tisknout další peníze či ty stávající stahovat z oběhu, bojovat proti nežádoucím spekulacím a falšování měny, reagovat na saldo v zahraničním obchodě, vydávat dluhopisy, nastavovat daně a podobně, a to s cílem zajistit měně určitou hodnotu a stabilitu. Je třeba zajišťovat oběh měny, ideální inflaci, případně devalvovat, je třeba vytvářet státní rezervy, jež zaručí nežádoucí výkyvy na trhu…
Prostě je svět financí hodně komplikovaná věc. Je třeba mnoha odborníků, mnoha činností a záležitostí, aby nám finance dobře sloužily. Abychom o ně stáli a aby bylo dobré je mít.

V dnešním světě se, jak známo daří nejlépe těm, kdo jsou finančně dostatečně zaopatření. Takoví lidé totiž mají pomalu všude dveře dokořán, takovým se vyhoví pomalu ve všech ohledech. A to právě proto, že za to, co vyžadují, mohou zaplatit.
Ti, kdo jsou na tom po ekonomické stránce nevalně nebo dokonce špatně, pak takovou výhodu nemají, ti v dnešním světě uspějí daleko méně pravděpodobně.
A tak je zkrátka skutečností, že jsou finance důležitá věc, že se bez nich nedá obejít. A kdyby tyto náhle zmizely, přestal by svět v té podobě, v jaké ho známe, existovat.

Ovšem s financemi to není zase až tak jednoduché, jak by si ti, kdo se omezují pouze na povědomí o existenci peněz, mohli nejednou myslet. Protože aby to fungovalo, nestačí jenom na nějakém území vytisknout či vyrazit peníze a dát je do oběhu. Tady je třeba dnes a denně zařizovat i mnohé záležitosti, jež s nimi souvisejí.
V první řadě musí být takové finance emitovány institucí, jíž lze důvěřovat. Což bývá obvykle nějaká centrální banka.
Dále je třeba zajistit, aby byla zákony daná jistota, že peníze představují to, co představují. Tedy že vyjadřují určitou hodnotu, jež nebude nikde a nikým zpochybněna.

Dále je třeba tu uvolňovat a tu přitvrzovat fiskální politiku, je třeba stanovovat úrokové sazby, tisknout další peníze či ty stávající stahovat z oběhu, bojovat proti nežádoucím spekulacím a falšování měny, reagovat na saldo v zahraničním obchodě, vydávat dluhopisy, nastavovat daně a podobně, a to s cílem zajistit měně určitou hodnotu a stabilitu. Je třeba zajišťovat oběh měny, ideální inflaci, případně devalvovat, je třeba vytvářet státní rezervy, jež zaručí nežádoucí výkyvy na trhu…
Prostě je svět financí hodně komplikovaná věc. Je třeba mnoha odborníků, mnoha činností a záležitostí, aby nám finance dobře sloužily. Abychom o ně stáli a aby bylo dobré je mít.

V dnešním světě se, jak známo daří nejlépe těm, kdo jsou finančně dostatečně zaopatření. Takoví lidé totiž mají pomalu všude dveře dokořán, takovým se vyhoví pomalu ve všech ohledech. A to právě proto, že za to, co vyžadují, mohou zaplatit.
Ti, kdo jsou na tom po ekonomické stránce nevalně nebo dokonce špatně, pak takovou výhodu nemají, ti v dnešním světě uspějí daleko méně pravděpodobně.
A tak je zkrátka skutečností, že jsou finance důležitá věc, že se bez nich nedá obejít. A kdyby tyto náhle zmizely, přestal by svět v té podobě, v jaké ho známe, existovat.

Ovšem s financemi to není zase až tak jednoduché, jak by si ti, kdo se omezují pouze na povědomí o existenci peněz, mohli nejednou myslet. Protože aby to fungovalo, nestačí jenom na nějakém území vytisknout či vyrazit peníze a dát je do oběhu. Tady je třeba dnes a denně zařizovat i mnohé záležitosti, jež s nimi souvisejí.
V první řadě musí být takové finance emitovány institucí, jíž lze důvěřovat. Což bývá obvykle nějaká centrální banka.
Dále je třeba zajistit, aby byla zákony daná jistota, že peníze představují to, co představují. Tedy že vyjadřují určitou hodnotu, jež nebude nikde a nikým zpochybněna.

Dále je třeba tu uvolňovat a tu přitvrzovat fiskální politiku, je třeba stanovovat úrokové sazby, tisknout další peníze či ty stávající stahovat z oběhu, bojovat proti nežádoucím spekulacím a falšování měny, reagovat na saldo v zahraničním obchodě, vydávat dluhopisy, nastavovat daně a podobně, a to s cílem zajistit měně určitou hodnotu a stabilitu. Je třeba zajišťovat oběh měny, ideální inflaci, případně devalvovat, je třeba vytvářet státní rezervy, jež zaručí nežádoucí výkyvy na trhu…
Prostě je svět financí hodně komplikovaná věc. Je třeba mnoha odborníků, mnoha činností a záležitostí, aby nám finance dobře sloužily. Abychom o ně stáli a aby bylo dobré je mít.