Finance dnes hýbou světem. A kdybychom je neměli, nejspíše by se svět zastavil. Protože dnes závisíme přímo bytostně na směně zboží a vzájemném poskytování si služeb za úplatu, a kdyby se znemožnil oběh peněz, jenž s tím neodmyslitelně souvisí, neměli by ti, kdo něco nabízejí ostatním, motivaci v tom pokračovat, a ti, kdo toto postrádají, by přišli zkrátka a strádali.
Financetak ovlivňují náš způsob života a vše, co si k tomuto potřebujeme nebo chceme pořídit.
A aby finance fungovaly tak, jak mají, musí v první řadě fungovat trh. Tedy musí tu být poptávka a nabídka alespoň relativně v rovnováze. Aby tu nepřebývalo zboží nebo služby, na něž by nikdo neměl, a tudíž si je nemohl dovolit, ale také aby tu nebyl nadbytek peněz, za které si není co koupit.
Ovšem s trhem si už většina zemí nevystačí. I když by tento byl čistě teoreticky ideální, nemusel by být vždy vhodný k životu lidí. Mohlo by se totiž hravě stát, že by tu byly nabídky, jež by si nikdo nechtěl nebo nemohl dovolit, ač by mu scházely, a vzhledem k tržním poměrům by u nich nemohly jít ceny adekvátně dolů. A proto se dnes nejednou neobejdeme ani bez různých zvýhodnění a dotací, majících za cíl učinit nezbytné zboží dostupným i pro ty, kdo by si nemohli dovolit akceptovat jeho tržní hodnotu.
A naopak je trh ovlivňován i opačným směrem, tedy regulacemi vedoucími ke zdražení určitých produktů. Což je motivováno třeba tím, aby se snížila spotřeba toho, co sice nelze zakázat, co ale není ani žádoucí. A tak se uměle zdražuje třeba alkohol nebo tabákové výrobky, aby se snížila závislost lidí na těchto. I když si nelze odpustit ani myšlenku, že dost možná nejde našim mocným ani tak o to, abychom byli zdravější, jako spíše o to, aby se tím naplnila bezedná státní kasa.
Finance jsou prostě docela náročný systém. Jenž musí být vybalancovaný, aby fungoval. A zajistit jeho rovnováhu je vážně docela věda.
