O hardware se mluví a píše od doby, co se u nás rozmohlo využívání počítačů, vcelku často. A třeba na nejrůznějších propagačních letácích už tyto pojmy doslova zdomácněly. A tak se stal tento pojem něčím, co by měl dnešní člověk nezbytně znát. Aby nebyl ‚sto let za opicemi‘.
A co to tedy ten hardware je? Pokud máme být konkrétní, patří k tomuto například počítačová myš, klávesnice, monitor, tiskárna, reproduktor, skener, webová kamera, dataprojektor, tablet, gamepad, joystick, trackpoint či trackball, tedy technické vybavení takového počítače.
Dále si lze pod tímto pojmem představit ale i procesor, grafickou kartu, paměť RAM, pevný disk, základní desku, chipset, rozšiřující slot či počítačovou skříň.
Hardware je to, co nám umožňuje bezprostředně užívání toho, co nám výpočetní technika nabízí, to, na čem si prohlížíme internetové a jiné prezentace, na čem píšeme ve Wordu a dalších textových editorech, na čem upravujeme obrázky, programujeme, chatujeme, píšeme e-maily…
Je to prostě to, co lze při koupi vzít do ruky a tu s větší a tu menší námahou odnést domů, to, do čeho se instaluje software, aby byl na tomto provozován.
Hardware je tím, co je na výpočetní technice – dalo by se říct – zhmotněné, co fyzicky existuje a může s tím tak provádět cokoliv klidně i ten, kdo výpočetní technice ani trochu nerozumí. Třeba onen starší člověk ze známého vtipného videa, jenž z neznalosti použil tablet coby prkýnko na krájení cibule.
Hardware je to, co si můžeme poskládat jako stavebnici, jež podle toho, z čeho je složena, dokáže dělat tu to a tu ono.
Zkrátka a dobře a asi nejvýstižněji: Hardware je to, do čeho můžeme kdykoliv vzteky kopnout, kdykoliv počítač nedělá to, co by dělat měl. Můžeme ho v amoku i vyhodit z okna. A to i tehdy, když za to může software, který se nám může skryt v hardware potutelně vesele posmívat.
